Veroniko, jaká pro vás byla právě končící první ostravská sezóna – tj. cesta od malých (Marat/Sade) a středních rolí (Sůl nad zlato) k hlavním ženským postavám v Ivanovovi a Baladě pro banditu?

Jsem nadšená... Marat, který má už po derniéře, mi bude chybět. Zkoušení pro mě byla zábava, stejně jako reprízy. Posledně jsem si při repríze užila i roli své princezny-teroristky v Soli nad zlato v dopoledním představení pro děti – zatím se ještě v hledišti neobjevují vyděšené výkřiky, jak jsem zlá, ale věřím, že toho brzo dosáhnu:-) Role Sáši v Ivanovovi pro mě byla výzva a taky skvělá zkušenost, v tomhle si vážím důvěry, kterou mi Štěpán Pácl projevil, když mě obsadil. Taky mě moc baví fackovat Jiřího Sedláčka a myslím, že jsem v tom pořád lepší a lepší (zeptejte se ho!). Balada je zatím u zrodu, takže těžko hodnotit, ale moc se na to těším a určitě to budu hrát ráda. Příběh legendární koločavské lásky vás rozhodně nezklame, zvlášť když bude podpořen opravdovým jiskřením mezi hlavními představiteli:-)
 

Potkala jste se už někdy na jevišti s muzikálem?

Muzikál znám hlavně jako divák. První zkušeností pro mě byla až alternace v Donaha! Ale na jevišti jsem už zpívala v některých školních představeních i v našich pouličních kusech, na kterých pracuju s kamarády, a myslím, že s tím nemám problém... Baví mě to...


Igore, pro vás byla tato sezóna v NDM zatím ve znamení rolí menších a středních: Freddy v Pygmalionu a Petr v Kuřačkách. Navíc jsou to oba víceméně „obyčejní kluci“. Těšíte se po nich na rebela Nikolu?

Moc! Vidím ho charakterově někde mezi Freddym a panem Petrem. Ale myslím, že k ženám má Nikola přesně opačný přístup než pan Petr. A už se nám rýsuje krásný konflikt v postavě.


Červnové premiéry vám už třikrát přinesly výrazné hlavní role v úspěšných inscenacích (Oidipus, Amadeus, Donaha!), teď vás čeká Nikola v Baladě pro banditu. Je pro vás červen i osobně příznivý měsíc?

Dříve nebyl, protože tou dobou se blížilo vysvědčení. Teď už několik let je, právě díky zkoušení takových krásných rolí. A k tomu všechna ta s jarem spojená pozitiva, o kterých se zpívá v tolika písních a píše v tolika básních. Příroda expanduje, exploduje, ex… A stejně tak i já.


Viděli jste už nějakou inscenaci Balady pro banditu, nebo jste tímto titulem „nepolíbená/ý“?

Igor O.: Viděl jsem Baladu „donutilovskou“, libereckou a před několika dny druhou verzi z Husy na provázku. Ta mě uchvátila svým hudebním a pěveckým zpracováním. Až budu členem komise, navrhnu je na Grammy! Ale já také docházím na hodiny zpěvu… Snad to divák pozná.

Veronika L.: Baladu pro banditu jsem viděla poprvé na Provázku v Brně, když jsem byla na škole, a myslím, že je to povedená inscenace. Ale ta ostravská bude rozhodně mnohem lepší...


Balada se už jednou v Ostravě hrála, před 16 lety – a byla to diváky milovaná a kritikou ceněná inscenace. Svazuje vás tenhle fakt, nebo spíš „hecuje“?

Igor O.: Cítím spíš respekt a někdy trochu strach, aby divák předem neodsoudil nové nastudování. Ale mnohem častěji jsem se budil za předloňských jarních nocí. Noční můrou mi bylo nabízející se srovnání Amadea filmového a toho „mého“. A snad jsme z toho vyšli se ctí. Nejde o to dělat něco schválně „jinak“, ale poctivě a za sebe. Zatím jediné, co mohu říct, je, že náš Nikola bude mít hlubší hlas, bujnější vlas a nádhernou Eržiku.

Veronika L.: Nejspíš ani jedno. Před 16 lety jsem byla v takovém věku, kdy jsem s prominutím ani netušila, že vůbec existuje Národní divadlo v Ostravě a že bych se někdy mohla jako herečka stát členkou souboru a v Baladě si zahrát :-) Bude to jiné... naše... ale rozhodně mnohem lepší... Navíc jsem (platonicky) zamilovaná do Igora a teď při zkoušení cítím, že se mezi námi začíná rodit opravdový cit, který bude jistě na jevišti vidět, i když se zhasne... však sami uvidíte...

Igor O.: No... doufám, že mě nebudeš fackovat jako Jirku Sedláčka...