Velká francouzská opera představovaná trojlístkem Meyerbeer–Auber–Halévy, tedy honosná podívaná se silným zastoupením ansámblů, baletních a sborových scén, se v polovině 19. století spojila s komickou operou, a dala tak vzniknout jedné z nejpozoruhodnějších syntéz, lyrickému dramatu. Zdůrazněná citovost a burcující romantické emoce v propojení s tanečními plochami se výrazně objevují právě u Thomasova Hamleta. Rozkolísaná psychika kralevice dánského a jeho sentimentální lásky Ophélie se probouzí ve velice náročných zpěvních pasážích doplněných neotřelou instrumentací. Zrada a zavraždění otce, mysteriózní zjevení jeho ducha a tanec smrtihlava nad hrobem milenky… Toť otázka.