FEDORA
veřejná generální zkouška 12.4.2011, 10:00 - Divadlo Antonína Dvořáka
Klenot italského operního verismu.
Skvost italského operního verismu.
Umberto Giordano zhlédl v roce 1889 v neapolském Teatro Bellini představení hry Fédora od francouzského dramatika Victoriena Sardoua (1831-1908). V titulní roli vystoupila slavná francouzská herečka Sarah Bernhardtová (1844-1923). Giordano byl natolik fascinován jejím sugestivním herectvím, že okamžitě požádal Sardoua o svolení k přepracování hry v operní libreto. V té době byl ale Giordano poměrně neznámým autorem a Sardou jeho žádost okamžitě zamítl. Dramatikovu neoblomnost se podařilo zlomit až o sedm let později, kdy v milánské La Scale poprvé – a nutno říci, že s obrovským úspěchem – zaznělo Giordanovo dodnes nejslavnější dílo, čtyřaktová opera na námět z doby Velké francouzské revoluce Andrea Chénier.
Operní Fedora měla světovou premiéru 17. listopadu 1898 v milánském Teatro Lirico Internationale. V titulní roli vystoupila Gemma Bellincioni, roli Lorise Ipanova vytvořil legendární tenorista Enrico Caruso, který ale v té době teprve stál na prahu vpravdě světové kariéry. Opera zaznamenala velký úspěch a rozletěla se do světa – záhy byla uvedena pod taktovkou Gustava Mahlera ve Vídni a zazářila také v Paříži, kde mezi její obdivovatele patřili například Jules Massenet (1842-1912) nebo Camille Saint-Saëns (1835-1921). Na konci roku 1906 Fedora poprvé zazněla také v Metropolitní opeře v New Yorku s Linou Cavalieri v titulní roli a opět s Enricem Carusem v roli Lorise. V první polovině dvacátého století bylo dílo pravidelně uváděno v řadě operních domech, později se ale prosazovalo čím dál tím složitěji a dá se říci, že se nakonec v kontextu světové operní produkce objevovalo spíše sporadicky. Změna nastala počátkem devadesátých let, kdy Fedora zažila opravdové „znovuzrození“ po celém světě díky skvělým interpretům – v roli Fedory zářily například Mirella Freni, Katia Ricciarelli, Renata Scotto, Agnes Baltsa a Maria Guleghina; v roli Lorise okouzlovali publikum například Plácido Domingo, José Carreras nebo José Cura.
Inscenačně je opera pojata jako retrospekce. Dostáváme se na konec 19. století do Ruska, mezi aristokratickou společnost s elegantní, vtipnou a bohatou vdovou Fedorou, do doby plné rozporů. Která se vyznačuje přepychem a povrchní citovostí, ale také vrcholícím carským absolutismem, plným policejních zásahů, uvězňování a poprav.
Články |
Video |
Audio |
||
|
Recenze Petra Vebera v Hospodářských novinách Recenze Jiřího Urbana na OperaDream |
Oficiální videospot |
Oficiální audiospot |
Realizační tým
| Hudební nastudování | Zbyněk Müller |
| Dirigent | Zbyněk Müller |
| Režie | Peter Gábor |
| Scéna | Jozef Ciller |
| Kostýmy | Katarína Holková |
| Pohybová spolupráce | Kristýna Černá |
| Dramaturgie | Daniel Jäger |
| Sbormistr | Jurij Galatenko |
| Dirigent | |
| Kněžna Fedora Romazoff | Nana Miriani |
| Komtesa Olga Sukarev | Agnieszka Bochenek-Osiecka |
| Kníže Loris Ipanoff | Gianluca Zampieri |
| De Siriex, diplomat | Roman Janál |
| Dimitri, chlapec | Veronika Höpflerová |
| Desiré, komorník | Václav Morys |
| Baron Rouvel | Pavel Ďuríček |
| Cirillo, kočí / Boroff, lékař | Michal Křístek |
| Gretch, policejní inspektor | Martin Gurbaľ |
| Loreck, chirurg | Václav Živný |
| Nicola, podkoní | Pavel Kozel |
| Sergio, podkoní | Petr Němec |
| Michele, dveřník | Jan Rychtář |
| Boleslao Lazinski, klavírista | Michal Bárta |
| Malý Savojan | Jakub Jendřejek |
Představení
Fotografie z představení

Foto: Martin Popelář

Foto: Daniel Jäger

Foto: Daniel Jäger

Foto: Daniel Jäger

Foto: Daniel Jäger

Foto: Daniel Jäger






















