Denisa Fialová: TYPICKÝ TYP JEHO TYPU
6. 10. 2014 - 21. 11. 2014, Galerie současné malby – Divadlo Antonína Dvořáka  

 

     
Denisa Fialová patří již mezi střední generaci umělců žijících v Ostravě. Studovala na katedře výtvarné tvorby Pedagogické fakulty Ostravské univerzity v ateliéru malby u Daniela Balabána (dnes Fakulta umění). Měla několik samostatných výstav v Ostravě, Frýdku-Místku, Praze, Českém Těšíně a Bohumíně, účastnila se dlouhé řady kolektivních výstav a sympozií v České republice a v Polsku. Od r. 2008 působí jako asistentka v ateliéru Nová média na Fakultě umění Ostravské univerzity.
 
Ačkoli Denisa Fialová pracuje i s novými médii a nezřídka realizuje umění performance, na výstavě v Divadle Antonína Dvořáka se představí výhradně jako malířka. Její obrazy v nás mohou evokovat ztracený svět pohádek se strašidly, podivnými bytostmi, ale i s hybridy či mutanty, kteří obydlují často toxické psychedelické krajiny. Jsou to více pohádky nočního města se všemi nástrahami a nebezpečími než idylky venkovských dní. Postavy malířčiných příběhů bývají podivné, deformované, klonované, zlé. Podvědomá nechuť k prázdnému prostoru „nutí“ autorku formovat bohatě strukturované povrchy, které jednou vytvářejí pozadí podobně jako tapety, jindy jsou kůží stromů nebo povrchem přízraků. Často na jediném obraze klade vedle sebe několik typů ornamentu, aby konfrontovala různorodost a vyjevila jejich bizarnost. Obrazy bývají přesycené neklidnou atmosférou a navzájem se přehlušujícími ději. Fialové svět je na jedné straně lákavý, sladce přitažlivý, na straně druhé jedovatý a nebezpečný. 
 
(mkš)

 

Kdo zná Denisu Fialovou alespoň trošičku a možná právě  že jen trošičku, bude jejími obrazy překvapený. Na rozdíl od zájmů o noční život ve velkém městě se vší jeho dynamikou, nástrahami , propastmi, bolestmi i radostmi nám Denisa předvádí svět mýtů a pohádek. Tedy zdánlivě něco neaktuálního, tradičního, stálého. Tvorba Denisy není ani vzdáleně blízká intelektuálním postojům, racionálním pohledům,  analytickým výzkumům. Naopak Denisa hledá kolem sebe a nejspíše hlavně sama v sobě to, co se zdá být ztraceno, s čím už neumíme navázat kontakt – svět symbolů, mýtů, archetypů , svět, který v nás je, odehrává se, aniž bychom si jeho děje, vlivy a působení uvědomovali. Je to ona schopnost magického  prožívání, kterou můžeme realizovat všechny archetypální funkce, když se nám hlásí o pozornost. Obrazy, které nám Denisa předkládá, nejsou oním prožíváním samotným, ale jsou zprávou z potřeby, z kontaktu s onou jistotou , se světem zšeřelým, uzavřeným a zakotveným.  A jsou především  zprávou uměleckou – výtvarnou, protože Denisa přemýšlí povýtce výtvarně, malířsky. Používá čisté barvy, nezapírá tím vliv pop artu s jeho důrazem na nezatíženou techniku malby, a to ji umožňuje promlouvat jazykem dnešní doby, zřetelně a přímo. Podvědomá nechuť k prázdnému prostoru nutí autorku konstruovat  bohatě strukturované povrchy, které jednou vytvářejí pozadí podobně jako tapety, jindy jsou kůží stromů a cizích bytostí nebo povrchem přízraků. Často v jednom obraze klade vedle sebe několik typů ornamentu, aby konfrontovala jejich různorodost a vyjevila jejich bizarnost.  Vedle dekorativního rastru vycházející z pseudohistorické estetiky používá organický, florální i čistě geometrický ornament. Pravidelný opakující se rytmus vytváří neklid a napětí, oživuje obrazové pole, zvláště v kombinaci s jinak založeným rastrem nebo v kombinaci s klidnými hladkými plochami.
 
Denisa vystavuje obrazy z posledních několika let a tři z nich jsou zcela nové, sotva zaschlé. Oproti  mnohým předchozím je charakterizuje zdánlivé zklidnění. Jsou na první pohled méně toxické, ale o to více přesvědčivé.

 

Kurátor výstavy – Martin Klimeš.

 

 


  Články

 

 

 

Audio-video ukázky