NÁRODNÍ DIVADLO MORAVSKOSLEZSKÉ 

• balet 
• činohra 
• opera 
• opereta 

Menu

• Úvodní strana
• Umělecký soubor
• Aktuality
• Aktuální program
• Program na příští měsíc
• Opera Europa
• Hosté v NDM
• Hosté v dalších měsících
• Repertoár sezóny 2009/2010
• Premiéry sezóny 2009/2010
• Premiéry sezóny 2010/2011
• Fotografie pro novináře - poslední premiéry

OPERNÍ SOUBOR NDM

Už před stopadesáti lety zajížděly na Ostravsko kočovné společnosti provozující mimo jiné i česky a německy hraná operní představení; tradice opery v Ostravě je spojena také se jmény amatérských pěveckých spolků Lumír a Záboj. Stálý profesionální operní soubor vznikl v Ostravě jako součást Národního divadla moravskoslezského v roce 1919. Za dvaaosmdesát let se v jeho vedení vystřídaly významné osobnosti (Emanuel Bastl, Jaroslav Vogel, Zdeněk Chalabala, Rudolf Vašata, Bohumil Gregor, Zdeněk Košler, Jiří Pinkas, v nedávné době Václav Návrat, Jiří Nekvasil a Ivan Pařík) – za nejslavnější období ostravské opery je považována doba šéfování dirigenta Jaroslava Vogela (1927 – 1944, 1947 – 1948 ).
Na více než pětaosmdesátiletou tradici opery Národního divadla moravskoslezského navázal současný soubor pod vedením Luďka Golata a Olivera Dohnányho. Nabízí divákům klasický operní repertoár i dramaturgické „zvláštnosti“ (Oberon, Pelléas et Mélisande, Němá z Portici, Giovanna d´Arco, Opera z pouti, Sněguročka ad.), opery české i světové, které uvádí jak v překladech, tak v originálním jazyce libreta. Opera NDM v posledních letech výrazně rozšířila svou činnost (Operní studio, mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy, aj.), spolupracovala a spolupracuje s významnými dirigentskými osobnostmi (Jiří Pinkas, Oliver Dohnányi, Paolo Gatto, Tyrone Paterson aj.), hostuje v zahraničí. Inscenace operního souboru NDM (Pelléas et Mélisande, Eufrides před branami Tymén, Bastien a Bastienka, Vojna, Macbeth ad.) i jeho sólisté se pravidelně objevují v nominacích na české divadelní ceny (Inscenace roku, Cena Alfréda Radoka, Cena Thálie). Sólistka opery NDM Eva Dřízgová-Jirušová je dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie, v roce 2005 získal operní soubor NDM tři z pěti „Libušek“ – cen festivalu českého hudebního divadla OPERA 2005 v Praze ze inscenaci Janáčkovy opery Její pastorkyňa (dirigent Jan Šrubař, režisér Michael Tarant): cenu odborné poroty kritiků pro nejlepší inscenaci festivalu, cenu divácké poroty a cenu ředitelky festivalu pro Gianlucu Zampieriho (Laca). V roce 2006 získal Jaromír Nohavica Cenu Sazky a Divadelních novin "Událost sezóny" za přebásnění libreta k Mozartově opeře Cosi fan tutte pro inscenaci opery Národního divadla moravskoslezského.
Koncem roku 2005 bylo tehdejšímu šéfovi Luďku Golatovi jako zástupci opery NDM nabídnuto členství v prestižní mezinárodní profesní organizaci OPERA EUROPA. I díky tomu je ostravský operní soubor aktivním a rovnocenným členem evropského operního společenství.
Od 1. března 2010 stojí v čele operního souboru dirigent Robert Jindra v pozici hudebního ředitele opery.

OPERETNÍ SOUBOR NDM

Opereta má na Ostravsku tradici předbíhající rok vzniku stálé profesionální scény (1919). V letech 1919-1923 působil v rámci Národního divadla moravsko-slezského samostatný operetní soubor. Od počátků existence tohoto divadla tvořily operety důležitou součást jeho repertoáru. Běžná praxe, kdy se na provozu operetních inscenací podíleli členové činohry a opery, byla po roce 1945 nahrazena vznikem samostatného operetního souboru. Ostravsko operetě odjakživa přálo, v některých obdobích byla zdejší opereta považována za českou špičku v tomto žánru (jsou to období spojená se jménem doyena ostravské operety Vladimíra Brázdy), v regionu vznikaly i nové tituly svázané s místním prostředím. Ačkoli se v průběhu více než padesáti let existence samostatného operetního souboru objevily několikrát úvahy o spojení operního a operetního souboru divadla v jeden, až do současnosti si ostravská opereta uhájila svou samostatnost. V konkurenci nejen komerčních produkcí, ale i muzikálových inscenací činoherního souboru NDM je dnes operetní soubor pod vedením svého šéfa Karla Mládka nucen fakticky neustále dokazovat oprávněnost své existence – i to má nepochybně pozitivní dopad na uměleckou úroveň souboru a jeho inscenací zahrnujících žánrově klasickou operetu, hudební komedie i muzikál. Dnešní členové operety NDM dokládají kvalitu souboru mimo jiné i hostováním v České republice a zahraničí (Německo, Izrael aj.).

ČINOHERNÍ SOUBOR NDM

Činohra jako divadelní žánr byla na Ostravsku provozována profesionálně i amatérsky už mnoho desítek let před vznikem stálého profesionálního divadla v roce 1919. Od té doby je činoherní soubor nepřetržitě po téměř devět desetiletí jedním z uměleckých souborů Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Dnešní vedení a členové souboru navazují na nepřehlédnutelnou tradici spojovanou se jmény Jana Škody, Radima Kovala, Jana Kačera a dalších. O tom, že současná činohra NDM nezůstává ve stínu slavné tradice, vypovídají fakta: Soubor pod vedením bývalého šéfa Juraje Deáka i současného šéfa Janusze Klimszy je zván na mezinárodní festival DIVADLO v Plzni (1998 – Strýček Váňa, 1999 – Romance pro křídlovku), zahraniční festivaly (DIVADELNÁ NITRA 1998 – Strýček Váňa ), je stálým hostem přehlídky ČESKÉ DIVADLO v Praze (1998 – Rychlé frézy, Strýček Váňa, 1999 – Lucerna, 2001 – Ondina, 2002 – Tři sestry) a dnes už mezinárodní brněnské přehlídky TRIALOG (1998 – Vše pro firmu, Revizor, 1999 – Návštěva staré dámy, 2000 – Muž z La Manchy, 2001 – Romeo a Julie, 2002 – Portugálie, Královské hry, 2003 – Klasik v pornoshopu, Krvavá svatba, 2004 – Caligula, Nejspíš sníš, 2005 – Žebrácká opera), stejně jako festivalu SETKÁNÍ – STRETNUTIE ve Zlíně (mj. Portugálie, Nejspíš sníš). Už devět let pořádá činohra NDM spolu s ostatními profesionálními divadly v Ostravě Festival ostravských činoherních divadel OST-RA-VAR; její inscenace se objevují v nominacích na titul INSCENACE ROKU a CENU ALFRÉDA RADOKA (Strýček Váňa, Romance pro křídlovku) a členové souboru jsou navrhováni na Cenu Thálie (Veronika Forejtová, Anna Cónová, Apolena Veldová), Cenu Alfréda Radoka (Anna Cónová, David Viktora, Jan Fišar, Jan Hájek ad.), Cenu Sazky a Divadelních novin (Jan Hájek), Cenu Českého divadla (Veronika Forejtová, Vladimír Polák) aj. Nositelkou Thálie je emeritní členka činoherního souboru NDM Zora Rozsypalová. Herec činohry NDM Vladimír Polák získal Cenu Českého divadla 2006 za roli Hitlera v Taboriho hře Můj boj (Mein Kampf).
Dramaturgický záběr činoherního souboru NDM zahrnuje prakticky celé spektrum žánrové i divácké od komorních inscenací, představení pro děti, klasických titulů až k velkým muzikálům.

BALETNÍ SOUBOR NDM

Baletní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě patří svou historií a velikostí spolu se soubory Národního divadla v Praze (vznikl roku 1883), Brně (1891( mezi naše velké ansámbly s dlouhou tradicí. Kontury profesionálního uměleckého standardu ostravského baletu byly od počátků existence (1919) až po současnost vždy jasné a přehledné. Období hledání a uměleckých nejistot a poklesů byla krátká, kryla se většinou s provizorií , kdy se střídali šéfové, a v těchto epizodách nebyl ohrožen chod souboru ani kontinuita vzájemně prospěšné symbiózy s ostatními žánry.
Prvním, pro osud souboru důležitým šéfem, byl Ital Achille Viscusi, kterého z Brna přivedl (1919) ředitel divadla V.Jiřikovský. Viscusi byl v tehdy malém okruhu československého tanečního světa v podstatě jediný, kdo připadal v úvahu pro položení pevných základů tanečního tělesa schopného okamžitého provozu ve vícesouborovém divadle. Padesátiletý A.Viscusi byl divadlem odchovaný a světem poučený, vyzrálý a pohotový choreograf (Evropa, obě Ameriky, šéf baletu ND v Praze v letech 1900-1912), přísný, tvrdý a nekompromisní šéf s divadelní intuicí (mj. stál u jevištního debutu Nedbalových baletních titulů a Dvořákových Slovanských tanců). Baletní sbor sestavil z amatérů, většinou z řad dělnické mládeže, kterou rychle na tehdejší poměry dobře vyškolil a jako sólisty s sebou přivedl svou neteř Marii Dobromilovou (primabalerina ND Praha 1907-1916), Hanu Vojáčkovou-Olšovskou a Olgu Janatovou-Doušovou. A.Vicusi v Ostravě nastudoval Večer taneční poezie, L. Delibesovu Coppelii, novinku Dům u sedmi čertů J. Vogela, P. Costova Lehkovážného pirota, Labutí jezero P. I. Čajkovského, A. Dvořákovy Slovanské tance, P. I. Čajkovského Louskáčka, E. Dohnányiho Závoj pierotčin, R. Schumannův Karneval, O. Nedbalovu Pohádku o Honzovi a Z pohádky do pohádky, Baletní sál s hudbou F. Chopina, Ch. Adamovu Giselle a a. Arenského Egyptskou noc.
Po Viscusiho odchodu zůstal soubor v podobě služebního tělesa a jeho vedení se ujala Milena Fuchsová (1924)
Po ročním působení v SND se do Ostravy vrátil tanečník Ivo Richard Stuchlý (1924-1927) a se souborem nastudoval J. Bayerovu Královnu loutek, L. Delibesovu Coppélii, O. Nedbalovu Princeznu Hyacintu. I. R. Stuchlý se jako osobnost neprosadil a odchodem z šéfovského postu na své ambice rezignoval. Z Berlína přišel (1927) režiser Max Semmler, který zde s kolegyní Anni Schwaningerovou uvedl své legendární dílo – Legendu o Josefovi na hudbu R. Strausse, role Josefa otevřela cestu do světa Emerichu Gabzdylovi.
V sezoně 1927/28 přišel do Ostravy na dva roky Loris Relský. Jeho ostravské šéfování mělo nápaditou dramaturgii – poprvé u nás např. provedl Čajkovského Italské capriccio, Šeherezádu N. Rimského-Korsakova, E. Korngoldova Sněhuláka, M. Angerův Štědrovečerní sen, L. Róžického Pana Twardowského. Jeho rychlý a ambiciózní nástup neměl dlouhé trvání a překvapivě a náhle skončil (1928).
Novým šéfem ostravského baletu se stal šestadvacetiletý tanečník Osvobozeného divadla Šaša Machov (1929-1934), tehdy ještě nepodobný dodnes tradované své poválečné legendě originálního reformátora a přemýšlivého tvůrce. S. Machov v Ostravě uvedl československé premiéry – Čarodějnou lásku M. de Fally a Javottu C. Saint-Saënse, Harlekýnovy miliony R. Griga, Princeznu z Tragantu O. Strause, Iris C. C. Nottary. Během své pětileté éry, pod dramaturgií rozhodného J. Vogela, připravil tance do přibližně 50 oper a operet. Za Saši Machova nastoupila uměleckou dráhu (klasická, varietní a kabaretní tanečnice) šestnáctiletá Naďa Hajdašová, po válce oduševnělá Odetta jeho Labutího jezera v Národním divadle v Praze.
Po Machovi byl šéfem baletu Jaro Häusler (1934-39), který připravil jen dva primiérovévečery. Petra Iljiče Čajkovského Labutí jezero (s patnácti tanečnicemi muselo být jen kompromisním torzem) a večer Pokušení sv. Antonína F. Brože, Ptáka Ohniváka I. Stravinského, Nosáčka a. Baranoviče.
Jaroslav Häusler skončil a z Brna se vrátil, nyní už na post šéfa, Emerich Gabzdyl (1938-1970), ostravský rodák odchovaný Viscusim, vyzrálý u Semmlera v cizině. Ostrava nebyla pro Gabzdyla přechodným působištěm, ale návratem domů, kde chtěl vybudovat velký ansámbl. V Ostravě pobyl celý život, s přestávkou let 1954-55, kdy byl pedagogem AMU. První choreografie si vyzkoušel v Ostravě ve čtyřech operách ještě před svým odchodem do Brna (1926/27). Gabzdyl byl temperamentní, impulzivní a netrpělivý umělec, ale přesto nespěchal a s houževnatostí a vůlí, systematicky, s širokým rozhledem v divadelním a hudebním světě dotvářel soubor dalších jedenatřiceti sezon a stavěl na Viscusiho základech, které udrželi Stuchlý, Machov i Häusler.. Po zabrání divadla Němci, hrál Gabzdylův soubor v nevyhovujících prostorách, nevzdal se, ani když byli totálně nasazeni jeho sólisté. S J. Paclem a V. Brázdou organizovali náhradní divadelní život pořádáním pásem oper a operet. Po válce se Gabzdylovi podařilove velmi krátké době vybudovat velký soubor. Dvě až tři premiéry v sezoně a spolupráce na operách a operetách byly zavedenou praxí. Na repertoár byly nasazovány lákavé, divadelně plnokrevné tituly pestré dramaturgické škály, která zahrnovala všechna kompoziční období , díla historická, klasická i moderní, závažná i lehčího rázu – např. M. P. Musorgského Obrázky z výstavy, A. Dvořákovy Slovanské tance, J. Bayerova Královna loutek, O. Nedbalovy a P. I. Čajkovského balety, Ch. Adamova Giselle, L. Delibesova Coppélia, R. Straussova Legenda o Josefovi, K. Szymanowského Zbojníci, S. Prokofjevův Romeo a Julie, W. Maklakiewiczowy Lowiczské tance, L. Janáčkovy Lašské tance, B. Bartókův Podivuhodný mandarín, L. Beethovenův Prométheus, S. Hristicova Ochridská legenda,b. Martinů Vzpoura not. Pevnou součástí Gabzdylova repertoáru byla i ředa novinek: Hurníkův Ondráš, J. Šustův Mír, j. Burghauserův Honza a čert a Sluha dvou pánů, Hanušova Sůl nad zlato, Košťálova Studna lásky, Bažantova Maryčka Magdonova, K. Kupkova Florella a další.
Počátkem šedesátých let vytvořil E. Gabzdyl v Ostravě s padesátičlenným ansámblem ojedinělou oázu čsl. tanečního dění, dodnes záviděníhodnou etapu v celém spektru naší taneční historie. jako choreografickou posilu angažoval Pavla Šmoka (1961-1964: Z. Vostřákova Viktorka, L. Janáčkovy Lašské tance, G. Gershwinův Američan v Paříži a Rapsodie v modrém, P. Ebenova Milostná píseň, K. Duchaňův Pygmalion, Č. Gregorova Závrať, V. Bukového Svědomí, K. Kupkova Picassiáda – pro ostravskou televizi).
Za svou éru postavil E. Gabzdyl v Ostravě kolem stovky inscenací 75 titulů, jeho dramaturgie šla cestou divadla, jistoty, nebyla průkopnická, moderní, novátorská, byla uměřená, proporční i konvenční, pozitivně konzervativní, vždy pohotová a někdy módní. Vždy šlo o opusy divadelně živé, ovlivněné diktátorem divácké konvence a poptávky po zábavě, rozptýlení a kráse pro oko, proti které Gabzdyl nikdy nešel.
Po Gabzdylově odchodu vedla soubor Jarmila Kovalová (1970-1971), sólistka, dlouholetá zástupkyně šéfa baletu, baletní mistryně a pedagožka, která důvěrně znala provoz ansámblu od r. 1952.
V r. 1972 byl jmenován novým šéfem baletu, ostravský rodák, Gabzdylův žák i dlouholetý sólista domácího souboru, Albert Janíček, který pokračoval v linii Gabzdylova stylu práce: dvě až tři premiéry velkého baletního repertoáru v sezoně, služba pro operu a operetu. Období A. Janíčka znamenalo omlazení souboru, resp. rozšíření stávajícího kádru sólistů a rozšíření okruhu spolupracovníků o dramaturga a druhého choreografa. Do dramaturgie se výrazně promítla spolupráce s družebním ansámblem v Rize: Alexandr Lemberg nastudoval E. Lazarevova Antonia a Kleopatru, C. Pugniho Notre Dame de Paris a v Ostravě dlouho vedla každodenní tréninky pedagožka Irina Strode, nastudovala zde i L. Minkusova Dona Quijota. A. Janíček zval k choreografiím i domácí hosty (O. Skálovou, J. Němečka,l. Ogouna, J. Zajka). Druhými choreografy byli Zdeněk Boubelík (1987-1991, který neuvedl samostatný balet) a zejména Zdeněk Prokeš (1979-1983), vyplňující mezeru nepočetných hracích dnů baletu založením ambulatorního ansámblu Mladý balet (1980-81) jehož koncertně vybudovaný program obsahoval klasická kratší díla, opusy začínajících choreografů a hostovaly zde i tehdejší hvězdy českého baletu. Na Ostravu se upřela pozornost odborné veřejnosti i kritiky. V Prokešově choreografiii se na ropertoár dostaly v čsl. premiéře T. Frešovi Broučci a J. Brabcova Manon, Č. Gregorovo Horko. Díky tvůrčí energiii domácího tanečníka a choreografa Ivana Hurycha i československá premiéra Holstovy Planety, L. Matějkův Spěch. A. Janíček nastudoval např. O. Nedbalův Z pohádky do pohádky, S. Prokofjevova Romea a Julii, Bizet/Ščedrinovu Carmen, československou premiéru Basnerových Tří mušketýrů,Koganovu Galatheu a Peer Gynta s Griegovou hudbou.

Současnost

V letech 1989-1999 se ostravský balet nacházel na přelomu a přerodu plném hodnotných změn pod vlivem politického systému.
Po odchodu Alberta Janíčka do důchodu nastoupil v letech 1990-92 do vedení baletního souboru Petr Koželuh. V sezóně 1992-93 byl pověřen vedením tohoto tělesa sólista baletu Ivan Hurych, v roce 1993-95 se ujímá vedení Libuše Králová.
Po velmi krátké době se opakuje konkurz na místo šéfa baletu, na kterém svou koncepcí zaujal Igor Vejsada.

Igor Vejsada (* 2.7.1956 Brno), absolvent brněnské konzervatoře (1975), moskevské stáže (1975-76) a Bratislavské VŠMU (1995), sólista Národního divadla v Brně. Z rolí např.: Benvolio a Merkutio v Romeovi a Julii, Armen v Gajané, Podivuhodný mandarín, Pták Ohnivák, Pan v Pan a Sýrinx, Šaman ve Svěcení jara, Puk ve Snu noci svatojánské, Šašek v Labutím jezeře a Popelce, účastník domácích a mezinárodních soutěží (Brno, Košice, Jackson) a poté v pětiletém angažmá v Györu u I. Markó. Po návratu do Brna zakládá uvnitř brněnského baletu ambulatorní skupinu New Ballet Brno (1990-91), kde realizuje většinou nedějové, atmosférou a výtvarně pocitové obrazy Sen (R. Strauss, Rhapsody in Blue – G. Gershwin, Ulity – L. Janáček). V roce 1992 odchází do Izraele, do Kibbutz Dance Company a po dvou letech do Mannheimu k P. Talardovi. Hostoval téměř po celé Evropě, např. u J. Kyliána v Haagu a M. Eka ve Švédsku, účastnil se festivalů v USA a v Austrálii.
Igor Vejsada, tanečník a choreograf, který prošel konvenční školou i praxí kamenného divadla s klasickým repertoárem, se obohatil zkušenostmi v ambulatorních světových souborech a Maďarsku a Izraeli, kde získal interpretační, choreografické i manažerské schopnosti. Rozšířil si taneční optiku a získal řadu kontaktů, které přinesl do Ostravy i se svým tvůrčím potenciálem, jenž je evidentní např. v dramaturgickém zlomu. První inscenací Vejsadovy dramaturgie byl Z. Pololáníkův Pierot (25.5.1996) v nastudování hostujícího D. Wiesnera ve verzi, kterou uvedl v Brně v r. 1982, kde se hlavní postava kolínského rodáka, slavného mima Jeana Gasparda Debureaua, stala jednou z životních rolí I. Vejsady.Striktním dramaturgickým zlomem byla v Ostravě premiéra (1.12.1996) večera sestaveného ze dvou baletů – Krátkých příběhů na hudbu bratrů C. a V. Stiefelů, v choreografii hostujícího amaričana D.Williamse a taneční fantazii The Beatles, kterou podle originálních nahrávek The Beatles režijně a choreograficky nastudoval Igor Vejsada.
Choreografie: Tance Rudolfa II., Time of Dance (Bílé sny, The Doors), Coppélia, Eva a zatím poslední Requiem-A.Dvořák
Operní choreografie: Kníže Igor, Sedlák kavalír, Nápoj lásky, Traviata, Její pastorkyňa, Dimitrij atd.
Mezinárodní aktivity: „Monaco Dance Forum“- člen mezinárodní poroty za Českou republiku; „First job audition Monaco“-člen mezinárodní poroty; „Festival Carmiel Israel 2003“ – host na Galla Carmiel;
Turné: Japonsko (Baletní koncert se sólisty baletu NDM – Dny česko-japonské kultury), Canada – Montreal (Divadelní festival – balet NDM – čestný host)