VĚRA HEROLDOVÁ – NA JEVIŠTĚ VSTUPOVALA S ÚCTOU, LÁSKOU A POKOROU
2.11.2018

„Ukaž svou sílu osude – my už nejsme pány nad sebou – co určeno jest, musí se stát.“ Vzpomínku na mimořádnou operní pěvkyni a noblesní dámu Věru Heroldovou, která nás v pondělí 29. října 2018 ve věku devadesáti sedmi let navždy opustila, začínáme jejím oblíbeným citátem Ludwiga van Beethovena.

Brněnskou rodačku, absolventku dívčího reformního reálného gymnázia a konzervatoře v rodném městě, osud na sedm desetiletí spojil s Ostravou. Do ostravského divadla dostala rovnou dvě nabídky od tehdejších šéfů – dirigenta opery Jaroslava Krombholce a dirigenta operety Vladimíra Brázdy. V červnu 1944 se nakonec rozhodla přijmout nabídku opery, stejně jako její budoucí manžel basista Jiří Herold. Její první rolí byla Mařenka v Prodané nevěstě, následovaly Barče v Hubičce, Karolína ve Dvou vdovách nebo Žofie ve Wertherovi
 
Po narození dcery v roce 1947 se sice Věra Heroldová záhy vrátila na jeviště (a opět ji lákal i Vladimír Brázda na hostování v operetě), v domovském souboru ale už nebyla příliš obsazovaná, a tak ji na dva roky „přetáhla“ do angažmá opavská opera, kde její nejvýraznější rolí byla Violetta ve Verdiho Traviatě. S ní se na podzim 1951 vrátila do ostravské opery, nejdříve jako host a poté opět v angažmá, kde následně nastudovala mnoho dalších rolí: Oscara v Maškarním plese, Musettu v Bohémě, Lišáka v Příhodách lišky Bystroušky, Giuliettu v Hoffmannových povídkách, Gildu v Rigolettovi, Blaženku v Tajemství, znovu Violettu, Siebela ve Faustovi, Neddu v Komediantech, Mozartovu Zerlinu aj.
 
Mařenka v Prodané nevěstě (NDM, 1945) Lišák v Příhodách lišky Bystroušky (NDM, 1953)
Mezitím stihla vychovávat dvě dcery, hostovat v dalších divadlech, koncertovat a také v roce 1954 natočit jeden z nejslavnějších českých operních filmů Dalibor v režii Václava Kršky, do nějž byla vybrána jako nejlepší herecká představitelka Milady. Film, který byl uveden na mezinárodním festivalu v Cannes a v němž získala Věra Heroldová vysoký kredit jako dramatická herečka, patří dnes do zlatého fondu české kinematografie.
 
Guillietta v Hoffmannových povídkách (NDM, 1955) Xenie v Borisi Godunovi (NDM, 1959) Gilda v Rigolettu (NDM, 1956)
V roce 1964 z ostravského divadla odešla a od 70. let se začala intenzivně věnovat pedagogické činnosti, jež byla opět spojená s Ostravou. V lidové škole umění i na Lidové konzervatoři vychovala desítky žáků, zároveň absolvovala desítky úspěšných sólových koncertů. Od roku 1974 navázala kontakt s Heroldovým klubem v Praze a festivalem v Rakovníku, aby nadále připomínala věhlas Heroldova rodu, který je neodmyslitelně spjat s vynikajícím Českým kvartetem, ale i s odkazem na umělecké osobnosti jako byli Václav Talich nebo Josef Suk ml. Věra Heroldová se živě, aktivně a s neuvěřitelnou energií a entuziasmem až do doby zcela nedávné zajímala o divadelní a kulturní dění v Ostravě, v České republice i zahraničí. V roce 2013 ji byla udělena cena Senior Prix 2013 za dlouhodobou uměleckou činnost.
 
Poslední rozloučení proběhne v sobotu 3. listopadu 2018 v 10.00 hodin v obřadní síni ve Slezské Ostravě.
„Divadlo – můj světe, moje lásko, kolik životů jsi mi dalo… A já je prožívala, umírala, a Tebe, moje divadlo, milovala…“