OHLÉDNUTÍ ZA FESTIVALEM SMETANOVA LITOMYŠL
1.7.2019

„Třikrát bravo pro Ostravu,“ píše Peter Veber o hostování NDM na Národním festivalu Smetanova Litomyšl, kam přivezlo inscenace JESUS CHRIST SUPERSTAR, LADY MACBETH MCENSKÉHO ÚJEZDU a TRIPTYCH.

„Národní divadlo moravskoslezské na Národním festivalu Smetanova Litomyšl letos opět jednoznačně zabodovalo. Se zaslouženým ohlasem uvedlo v minulých dnech na zámeckém nádvoří dva klasické operní tituly – Pucciniho TRIPTYCH a Šostakovičovu LADY MACBETH MCENSKĚHO ÚJEZDU – a rockovou operu JESUS CHRIST SUPERSTAR. Tři mimořádně vydařené inscenace. Andrew Lloyd Webber měl k dispozici dokonce dva vyprodané večery za sebou. Takže vlastně pro Ostravu bravo čtyřikrát.
 
Foto smetanovalitomysl.cz
 
V noci na dnešek se zdařilé hostování uzavřelo čtvrtým večerem, třemi velmi kontrastními operními aktovkami, které Puccini v roce 1918 určil pro uvádění pohromadě. (...) Triptych uvedl ostravský operní soubor na domovské scéně loni v prosinci v koprodukci se Slovenským národním divadlem, kde se inscenace režiséra Romana Poláka už hrála. Litomyšlské představení bylo pro Ostravu derniérou. (...) Mladá slovenská sopranistka Linda Ballová (Sestra Angelika) byla v titulní roli výjimečně uvěřitelná a vokálně, na pomezí lyrismu a tušeného budoucího dramatičtějšího hlasového vývoje, opravdu výborná. (...) V Plášti, režijně na nevelké jevištní ploše výstižně uchopeném, nebyl v tomto představení žádný výkon nad jinými. Martin Bárta má vždycky výhodu v mohutné postavě, která v kombinaci s velkým hlasem pomáhá jeho operním rolím vyznívat chlapsky, bez okolků, velitelsky. (...) Slovenská mezzosopranistka Zuzana Šveda vytvořila spolu s tenoristou Michalem Lehotským spolehlivý, standardní jevištní pár schopný víc než uspokojivě vyklenutých vypjatých pucciniovských kantilén. (...) Vzhledem k tempu hudby i textu obdivuhodně nastudovali operu Gianni Schicchi sólisté. Je jich patnáct, všichni v lehké nadsázce hrají a v podobně zvýrazněném konverzačním stylu zpívají skvěle. Za pěkně zazpívané árie, které bláznivý děj na chvíli pozastaví, si zaslouží jmenovité uvedení Tereza Maličkayová a Luciano Mastro jako mladá dvojice. Vyzdvihnout slovenského barytonistu Gustáva Beláčka za dokonale realisticky i šaškovsky ztvárněnou titulní postavu snad opravdu dostatečně ani nejde – hraje přirozeně a neodolatelně, dává pozornost každému slovu, je šejdířem, na kterého se opravdu nelze zlobit, zvláště v kontextu s cynickými a hamižnými dědici. Gianni Schicchi byla divadelně mimořádně podařená inscenace. Nehledě na to, že i hudebně. Tomáš Brauner dirigoval dílo se stejnou jistotou, s jakou bylo napsáno. A orchestr ostravské opery se během celého večera skvěle vyznamenal.
 
Foto smetanovalitomysl.cz
 
To ovšem úplně stejně platí i o předchozím večeru. Šostakovičovu strhující operu Lady Macbeth Mcenského újezdu, dramatickou a naturalistickou, dirigoval v Litomyšli Jakub Klecker. Partitura s plně symfonickým rozměrem a zvukem, srovnatelná s Šostakovičovými symfoniemi, dostala v orchestřišti veškerou možnou plnost – brutální expresivitu, groteskní nadsázku i lyriku a melancholii, virtuózní spád parodických meziher i hymnickou bezvýchodnost závěru, utrpení bez konce. A na scéně nezůstali v ničem stranou. (...) Režiér Jiří Nekvasil vyhmátl a explicitně zobrazil v díle všechny podstatné a charakteristické rysy, které je činí opravdu mrazivě „ruskou“ operou. Ať už se to odehrává za cara, nebo za Stalina. Hlas a herectví věnovala i tento večer Iordanka Derilova, bulharská sopranistka působící hlavně v Německu, této velké roli bezvýhradně. Skvělý byl Martin Bárta jako ztělesnění mužské panovačnosti i Vadim Zaplechny představující mladší živočišné a sebevědomé mužství. Na scéně je množství postav, nebylo mezi nimi slabého výkonu. Šostakovičovou Lady Macbeth sáhla Smetanova Litomyšl zatím patrně nejdál a nejodvážněji.
 
Foto Martin Straka
 
Zbývající dvojí bravo patřilo Ostravě ve středu a ve čtvrtek, a to klasickému dílu hudebního divadla jiného žánru – rockové opeře či muzikálu Jesus Christ Superstar. Titul přivezl soubor a orchestr operety/muzikálu Národního divadla moravskoslezského. (...) Smířlivě působící Lukáš Vlček v titulní úloze a expresivní Lukáš Adam jako Jidáš i všichni další v sólech i ve sboru byli v zažitých rolích skvělí, aktualizace biblického příběhu v režii Jiřího Nekvasila byla rozumná a srozumitelná. Dobrým krokem se ukázalo být umístění orchestru v Jízdárně a přenášení zvuku (a obrazu dirigenta Jakuba Žídka pro sólisty i pro publikum) kabelem. Mimo jiné to umožnilo přimíchávat snadněji hlasy sólistů a nepřehnat na nádvoří v ozvučení hladinu celkové hlasitosti. I tímto titulem Smetanova Litomyšl sáhla daleko. Za Šostakoviče v moderní opeře o moc dál jít přece jen asi už nemůže. V muzikálu za „Ježíše“ také ne.
Petr Veber v recenzi pro klasikaplus.cz
 
PRO SERVER KLASIKAPLUS.CZ TAKÉ VZNIKLY ROZHOVORY: