V den oslav 28. října 2018 jsme při příležitosti 100 let založení Československa otevřeli zrekonstruovaný slavnostní sál. Stylové historické prostory v prvním patře Divadla Jiřího Myrona s výhledem na katedrálu Božského Spasitele slouží koncertům, výstavám a společenským setkáním. Každou sezónu ponese sál jiné jméno, vždy jméno významného představitele ostravského kulturního a společenského života spojeného s historii našeho divadla. Této osobnosti bude také po celou sezónu věnována část výstavních prostor.

Slavnostní sál v sezóně 2023/2024 nese příznačně pro jubilejní rok Bedřicha Smetany jméno jednoho z nejvýznamnějších smetanovských operních dirigentů Emanuela Bastla (19. 5. 1874 Praha – 1. 1. 1950 Plzeň). Absolvoval na pražské konzervatoři u významného houslisty Antonína Bennewitze. Nejdříve působil v Plzni jako koncertní mistr, v letech 1905–1912 mu byla svěřena pozice kapelníka opery a na konci sezóny 1915/1916 už byl jako jeden z nejlepších operních dirigentů své doby angažován do Ostravy. Začínal zde jako kapelník tehdejší české operní scény v Národním domě a o tři roky později, v květnu roku 1919, byl pověřen vedením opery nově založeného Národního divadla moravskoslezského. Zasloužil se nejen o vybudování profesionálního českého operního souboru, ale i o vysokou dramaturgickou úroveň repertoáru. Významně se podílel také na pořádání prvních symfonických koncertů v Moravské Ostravě. Šéfem opery se stal i po odchodu do nového působiště v Olomouci (1928–1932) a svou dirigentskou éru zakončil v Plzeňské filharmonii (1934–1937).
Emanuel Bastl utvářel ostravský hudební život již od roku 1916, kdy řídil operu u divadelní společnosti Antoše Frýdy (později Antonína Drašara), sídlící v Národním domě, a připravil tak dobré základy pro ostravský operní život. Jeho dvanáctiletým ostravským působením se jako notová linka linula Smetanova hudba. Malou předzvěstí slavného Smetanovského cyklu, který roku 1924 v Ostravě nastudoval, byla ještě před založením Národního divadla moravskoslezského významná operní událost v podobě uvedení šesti Smetanových oper v závěru první poválečné sezóny 1918/1919 v Národním domě. V májových dnech tehdy Bastl uvedl Prodanou nevěstu, Dvě vdovy, Hubičku, Dalibora, Tajemství a Libuši. Právě v Bastlově nastudování slavnostní opery Libuše, uvedené poprvé při otevření pražského Národního divadla, zazněl 8. května 1918 na jevišti Městského divadla poprvé český jazyk. Za dirigentským pultem stál i o pár měsíců později 12. srpna 1919, kdy se uvedením Smetanovy Prodané nevěsty v Městském divadle oficiálně započala nová éra českého divadla v Ostravě. První ostravskou Mařenku Lídu Šmídovou dokonce o dva roky později pojal za manželku. Během následujících pěti let postupně hudebně nastudoval všech 8 Smetanových oper a pomyslným vrcholem jeho cílevědomé práce se stal zmíněný Smetanovský cyklus v jubilejním roce 1924, kdy mu byla za provedení všech Smetanových oper a cyklu Má vlast udělena zlatá Smetanova medaile.