Eduard Ovčáček: SEDM OBRAZŮ
2. 5 - 29. 6. 2016 v Divadle Antonína Dvořáka
 

 

 
Eduard Ovčáček (* 5. března 1933, Třinec)  český vizuální básník, grafik, sochař, malíř, fotograf, typograf, kurátor a vysokoškolský pedagog. Absolvoval Vysokou školu výtvarného umenia v Bratislavě (1957 – 1963, ateliér monumentální malby Petra Matějky), v roce 1962 studoval jako host na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora Antonína Kybala. Vystavuje od roku 1961 v Československu a v zahraničí, za svou tvorbu získal mnohá ocenění (mimo jiné Cenu Vladimíra Boudníka, 1999), je zastoupen ve veřejných sbírkách v České republice, Slovensku, Polsku, Maďarsku, Rakousku, Německu a Belgii. Žije a pracuje v Ostravě. Eduard Ovčáček patří k těm nejvýznamnějším vizuálním umělcům nejen v Moravskoslezském kraji, ale v rámci celé republiky. Počátky Ovčáčkovy tvorby se pojí se strukturální abstrakcí a neoficiálními výstavami nekonformního mladého umění bratislavského okruhu. Jeho práce se rozvinula v široký ale zcela svébytný stylotvorný proud, který v sobě zahrnuje jak tendenci k lettristickým experimentům, akcím, konceptům či přesnému geometrickému vyjádření, tak úsilí o postižení temnot městského života a spodních  proudů psychických procesů.  Dílo Eduarda Ovčáčka prošlo  a stále prochází různými tvůrčími etapami, v nichž dominovala ta, nebo ona linie. Výraznou spojnicí Ovčáčkovy tvorby v průběhu celých padesáti let je téma písma, písmenných znaků, které si pro sebe jako jeden z prvních objevil v polovině 60. let minulého století jako relevantní výtvarné téma. Jeho technika propalované koláže je zcela původní a nese v sobě silný  estetický a významový potenciál. Eduard Ovčáček působil jako výrazná osobnost, stál vždy tam, kde se něco podstatného odehrávalo a kromě  hlubokých uměleckých stop působil svou přítomností významně v celém  sociálním prostoru, v němž se pohyboval. Ale teprve možnosti zbavené ideologických direktiv umožnily Ovčáčkovi daleko aktivněji věnovat se společenským tématům. Stál se spoluzakladatelem Institutu pro umělecká studia, který se později proměnil v samostatnou fakultu. Ovčáček dlouhé roky vedl ateliér volné grafiky, ale přitom stále rozvíjel tvůrčí témata, obohacoval, proměňoval a znovu definoval svůj umělecký jazyk.  
 
Výstava se konala ve spolupráci s Art Consultancy s. r. o.

 

Eduard Ovčáček patří k těm nejvýznamnějším vizuálním umělcům nejen v Moravskoslezském kraji, ale v rámci celé republiky.  Má v  sobě vzácný potenciál promlouvat aktuálním jazykem o aktuálních problémech. Od počátku byl u všeho, kde se ve výtvarném světě co významného událo. To si, alespoň mám ten pocit, v Ostravě nedostatečně uvědomujeme a pokládáme to za jakousi samozřejmost. Ovčáčkovy počátky patří ke strukturální grafice a informelu. Jeho práce se ale postupně rozvinula v široký svébytný stylotvorný proud, který v sobě zahrnuje jak tendenci k lettristickým experimentům, akcím, konceptům či přesnému geometrickému vyjádření, tak úsilí o postižení temnot městského života a spodních  proudů psychických procesů. Pokusím se pojmenovat několik pilířů, které se staly Pro Eduarda Ovčáčka jakýmisi milníky, směrníky či jak bychom jejich iniciační význam nazvali. Jsou to: primitivní umění, Jean Dubuffet, Vladimír Boudník, Sigmunt Freud, informel, strukturální grafika, lettrismus, geometrická abstrakce, vizuální poezie, popart, opart, akce a snad i konceptuální umění.
Pro jeho tvorbu je významné a jedinečné, že dokáže propojit, a i tato výstava je toho vhodným příkladem, světy a přístupy tak odlišné jako jsou principy imaginace a zapojení autorského subjektu na jedné straně a racionálního kalkulu a metod vedoucích k objektivizaci na straně druhé. Během let se důraz na tu či onu polohu přirozeně vychyloval.
 
Naprosto podstatným objevem se pro Ovčáčka stala osvobozená role písma a jednotlivých grafémů. Přitom samozřejmě nešlo o náhodu, s jakou můžeme či nemusíme najít na chodníku tisícikorunu, ale byla to událost, ke které muselo zákonitě dojít. Písmo Ovčáček zapojil do struktury svých obrazů a grafik poprvé v roce 1962 a od roku 1964 je v jeho díle stále přítomno. V první polovině 60. let se umělec zabývá vizuální poezii a můžeme jej tak řadit k oné první generaci experimentálních básníků společně s Jiřím Kolářem, Ladislavem Novákem, Bohumilou Grögerovou a Josefem Hiršalem. Objevem propalované koláže v polovině 60. let si vytvořil zcela samostatný jazyk a získává uznání i ve světě.
Osvobozená slova, abych si vypůjčil název zásadní sbírky poezie italského futuristy F. T. Marinettiho, a osovobozené grafémy používá Ovčáček již více než 50 let, ale své přístupy neustále obohacuje, proměňuje a aktualizuje. Jeho dílo je nesmírně bohaté a taky početné.
Vážím si toho, že Eduard Ovčáček je stále tvůrčí, aktivní a pořád promlouvá. Jeho práce je vzácně soustředěná, ale přitom velmi otevřená. Nasává do sebe novou dobu, nové techniky, možnosti, proměňuje neustále svůj výraz, přestože na první pohled jakéhokoli umělcova díle hned řekneme „ je to Ovčáček“.
 
Kurátor výstavy – Martin Klimeš.

Fotografie výstavy: 

 
   

Vernisáž výstavy:

    Foto Vojtěch Žižka

 

 

Audio-video ukázky