Pan Emerich Gabzdyl (1908–1993) je úzce spjat se slavnou érou ostravského baletu. V divadle s přestávkami působil od roku 1922 až do roku 1970, celkem 43 let! Nejprve jako tanečník, pak jako choreograf, baletní mistr a dlouholetý šéf souboru baletu. Realizace pamětní busty pana Emericha Gabzdyla je součástí volného projektu Inspirativní paměť města, kterým Národní divadlo moravskoslezské iniciuje připomínání osobností zásadně spojených s historií Národního divadla moravskoslezského, které výrazně pomohly k formování kulturního a společenského života Ostravy.


 

 

 
 Busta Emericha Gabzdyly_2

Busta je nainstalována ve foyeru Divadla Antonína Dvořáka, kde byly doposud umístěny tři busty významných osobností divadla. Ve vstupním vestibulu, rozšířeném o bývalé podloubí, jsou ve štukových rámech usazeny volutové konzoly a na nich busty prvního šéfa operního souboru z let 1919–1927 Emanuela Bastla od sochaře Jiřího Myszaka, druhého šéfa opery z let 1927–1943 a 1947–1948 Jaroslava Vogela od sochařky Marie Zlatníkové a prvního ředitele Národního divadla moravskoslezského z let 1919–1923 Václava Jiřikovského (1891–1942) od sochaře Rudolfa Svobody. Jedna volutová konzola je již dlouhá léta prázdná. Právě na zde je umístěno dílo sochařky Šárky Mikeskové.

Busta je vytvořena vynikající ostravskou sochařkou Šárkou Mikeskovou. Při vzniku byly použity dva materiály. Sokl obstaral tmavý lipovský mramor z oblasti Jesenicka. Hlavu pak sklo - čirý křišťál foukaný do formy. Podoba busty symbolizuje životní práci a odkaz Emericha Gabzdyla