ČLÁNEK Z KATEGORIE BALET

 

 

„Giorgio Madia přistoupil ke COPPÉLII bez přehnaného respektu a notně popustil uzdu své fantazii. Základní struktura díla zůstává zachována. Hodně se ale liší pohybový slovník, s nímž Madia pracuje. Vychází sice z klasické taneční techniky, tu však s gustem rozvíjí i deformuje; některé taneční výstupy jako by klasické taneční tvarosloví parodovaly. Sem tam se nechává inspirovat gymnastickými prvky – objeví se hvězda, metají se salta jak ze sestavy prostných, jedním z nezapomenutelných prvků závěrečného pas de deux je prostý kotoul vpřed. Mohlo by to působit jako poněkud „neohrabané“ schválnosti, avšak v rámci celku fungují výborně a dokonce si rozumí s melodickou hudbou Léa Delibese. (...)

 

 

V Coppélii se zaměřil na přesnou charakteristiku několika hlavních postav, mezi nimiž přirozeně hraje prim Svanilda – žena, která má pro strach uděláno, je mile poťouchlá až vychytralá. Michaela Vápeníková (...) využívá potenciál této postavy naplno, aniž by překročila tenkou linii, za níž už je pouhé figurkaření. Ukázala svůj mimořádný komediální talent, cit pro groteskní vtip. Mluví přirozenou mimikou, každé gesto – ať jím jsou zvednutá ramena, nebo vyčítavé pohyby paží – přesně pointuje danou situaci. Ve druhém dějství si užívá neustálé proměny, kdy chvíli imituje loutkovité pohyby Coppélie a následně zas vše pohybově spontánně glosuje jako autentická Svanilda. (...)

Koki Nishioka coby Franz to nemá ve stínu jejího temperamentu lehké a byť se blýskne technickou suverenitou, po herecké stránce je nevýrazný. Mezi oběma to ale neustále jiskří...“