ČLÁNEK Z KATEGORIE ČINOHRA

 

 

„Úřednická vrstva prorostla korupční praxí natolik, že mladík obhajující ideály morální bezúhonnosti je pro smích a nepředstavuje pro protřelé byrokraty žádné nebezpečí. Téma kousavé satiry se trefuje do černého i dnes,“ říká k obsahu dramaturgyně Sylvie Vůjtková. „Ostrovskij řadu let pracoval u soudu a důvěrně znal poměry, o nichž psal. Však také hra byla cenzurou zakázána pro ‚výsměch státním úředníkům‘ a trvalo řadu let, než se vůbec mohla dostat na jeviště. V jádru věci je jeho komedie velmi současná, což jsme se rozhodli podtrhnout novým překladem a úpravou jistých dobových konvencí,“ doplňuje dramaturgyně.

 

„Od těch činovníků a kupčíků, o kterých Ostrovskij píše, se nijak zvlášť nelišíme. Dneska už sice máme podnikatele a státní úředníky, modus vivendi ale bohužel zůstal stejný. Je až s podivem, jak současnou hru Ostrovskij napsal,“ doplňuje překladatel Tomáš Vůjtek.

 

Inscenační tým se shodl na tom, že Tomáš Vůjtek přepíše (na dnešní dobu značně idealizovaný, pravděpodobně cenzorům určený) konec. „Pokud chceme, aby tahle hra konvenovala s dneškem, není tam místo pro kladné hrdiny,“ říká Vůjtek. Dalším obohacením Ostrovského hry jsou i připsané písně v duchu „bolestínského šansonu“. Nápad režiséra Ivana Krejčího textař Tomáš Vůjtek se skladatelem Ondřejem Švandrlíkem rozvíjeli inspirováni normalizačními šansony především z let osmdesátých, kde nebyla nouze o vznešené ideje. „Diváci se rozhodně mohou těšit na humor, kterým se doberou neradostného poznání, v jakém stavu je naše společnost. Je to náš příběh, ačkoli postavy mají ruská jména,“ uzavírá Tomáš Vůjtek.