Marek Pražák – KRAJINA ZEVNITŘ | Národní divadlo moravskoslezské

Marek Pražák: KRAJINA ZEVNITŘ
24. 11. 2014 – 9. 1. 2015, Galerie současné malby – Divadlo Antonína Dvořáka


			Není jednoduché uchopit do slov nepolapitelnou tvůrčí osobnost Marka Pražáka. Mysl tohoto umělce je těkavě neklidná, prožívá napětí nutící jej neustále měnit svou polohu. Svobodný pohyb v jeho díle není však chaotický a neopodstatněný. Proměnu tvůrcova díla provází vývoj v chápání toho, co je pro něj osobně podstatné a nosné. Ověření jednoho způsobu vede záhy k jeho opouštění a zkoumání již jiného problému, stojícího o kus dál. Ale ten krok, či někdy spíše skok k novému je často dán nepatrným výběžkem či zdánlivou odbočkou do té doby hlavní práce. Ona nitka, souvislost vedoucí k jinému typu tvorby nemusí být pro nezúčastněného vnímatele na první pohled patrná a může se zdát, že Markova těkavost je uskutečňována až s příliš velkým kmitem majícím jen málo omezení. I blízký pozorovatel potřebuje k pochopení přerývaného Markova vývoje autorský komentář. Ale asi není tak podstatné rozkrývat směry všech návazností, důvody konkrétních rozkmitů jeho tvorby. O důslednosti a vnitřní provázanosti umělecké cesty by nás měla přesvědčit námi pociťována oprávněnost a pravdivost jednotlivých etap Pražákovy tvůrčí dráhy. Dohromady tvoří kulovitý prostor existenciálních, společenských, mravních, výtvarných či osobních problémů, brázděný samotným autorem ze všech možných stran stále dokola a vždy nějak jinak. Tvůrčí záběr a zájem Marka Pražáka je pozoruhodný a v Ostravě výjimečný. Poznal jsem Marka ve zcela odlišném nevýtvarném kontextu. Přijel před 15 roky jako zpěvák s bluesovou skupinou hrát do Opavy. Když mi tehdy řekl, že je vystudovaný sochař, bylo to pro mne překvapující, protože s poněkud drsnými rockovými a bluesovými muzikanty jsem dosud příležitost vykládat si o výtvarnémumění neměl. Ale to jsem ještě netušil, že Marek je i performer, tvůrce objektů, instalací, zvukových akcí různých multimediálních kusů, do nichž zapojuje prostředí, jeho zvuky i vizualitu a samozřejmě taky designér a malíř. Profese malíře v posledních letech asi převažuje, ale podle mne to bude jen jeden kmit Pražákova nekompromisního pohybu vždy někam jinam. V posledních několika letech vytvořil Marek několik malířských cyklů a řadu samostatně stojících obrazů.
Jsou to krajiny, spíše městské krajiny tvořené slabým nánosem řídkých akrylových barev s několika málo postavami. Krajiny jsou neurčité, naznačují své zpoza sirné mlhy zpřesňující se tvary, evokují industriální uhrančivost a syrovou poezii. Od zřejmé klasické malířskosti nás Marek vede ke kresbě krajin tvořených přímo z tub či tubami malířských barev. Nevidíme žádnou práci se štětcem jen barevné siločary malířova krajinného univerza, které může dát dále v zniknout obrazům bez figur i předmětů, obrazům, které jsou tvořeny „jen“ barevnými opakujícími se gesty. Marka nezajímá vytváření prostoru, hledání přiměřené kompozice, ale obraz se rodí sám v rytmu spontánních malířských gest v hravé vzpomínce na abstraktní tendence poloviny min. století, které stále mají svůj potenciál být opět aktuální. Pobyt v Latinské Americe Marka nemohl nezasáhnout. Jeho mysl svolná snadno podlehnout síle a magii představě jednoty člověka, přírody a vesmíru, dala vzniknout řadě velkoformátových obrazů, které nás vtahují a dávají zapomenout na bídu všech utilitárních řešení, přízemních rozhodnutí a nepoetických úkonů, které dnes a denně podnikáme. Do Evropy se vracíme obrazy opět velkorozměrovými, na nichž Marek, kreslí, píše, maluje jakoby bez skladu a ladu vrší předměty, prožitky, naděje i strachy, zapisuje městský tok času, příběhy osobní, ty které se staly i ty, které čekají. Nejnovějšími obrazy se Marek stává prorokem naší civilizace, aktualizuje starozákonní témata a snaží se najít univerzální otázky, odpovědi, varování a postoje. Záměr budovat klasický obrazový prostor tradičními prostředky vede v těchto obrazech k vyprávění, ilustrování a ověřování, využívání toho, co už známe. Počkejme si na další kmit. Martin Klimeš (sepsáno na základě úvodního slova kurátora k autorově výstavě)