NáRODNí DIVADLO MORAVSKOSLEZSKé

Narodila se v roce, který se podle ní již nesluší říkat nahlas. Do divadelního světa vstoupila na baletních špičkách, v té době byla jejím idolem Maja Plisecká. Po maturitě začala studovat na UK dějiny umění, nedostudovala je a utekla zpátky k divadlu. V rámci profesní hygieny s panem Zdeňkem Forejtem prošla několik českých a moravských divadel, kde získala bohatou zkušenost.

Krásných a zásadních rolí bylo mnoho, za všechny si přeje jmenovat Čapkovu Matku, Erži Orbánovou v Kočičí hře nebo Paní Smrt v Mém boji (Mein Kampf).

Diváci si ji ale jistě budou pamatovat také z hlavních ženských rolí z inscenací Návštěva staré dámy, Krvavá svatba,  Královna Margot (Kateřina Medicejská), Matka (autor: Pitínský), Lady z karavanu a mnoha dalších. Za roli v inscenaci Piknik byla nominována na cenu Thalie, v širší nominaci se ocitla i za roli v Mein Kampfu (Paní Smrt).

Říká, že největší inspirací bývá často to, co se nepovede, ze všeho v herci kousek zůstane a pak se snad, možná, někdy něco podaří. Herecké povolání je podle ní nejsmutnější a zároveň nejveselejší práce – s autorem se totiž můžete smát smutku a plakat nad radostí.

Pro Veroniku Forejtovou byla vždy vzorem „stará garda“ Národního divadla v Praze a brněnský J. Karlík.

Má ráda humor, knihy, Antonína Dvořáka a stromy. Nemá ráda kolektivismus, konformismus a raný kapitalismus. Nosí ráda klobouky a hlavu vzhůru.