NáRODNí DIVADLO MORAVSKOSLEZSKé

Narodila se za bouřlivých okolností v roce 1952. Vždy si přála jít k divadlu, sama přiznává, že neví proč, nebyla totiž z divadelní rodiny, ale návštěvy zejména baletních představení byly pro ni tím nejkrásnějším zážitkem. Měla velmi osvícené rodiče, vodili ji do divadla už od raného dětství. Pak následovala baletní škola, šla si cílevědomě za svým, leč baletkou se nakonec nestala - otec s takovým povoláním nesouhlasil, měl s ní jiné plány. Jenže divadlo se stalo její láskou a nic jiného nepřicházelo v úvahu.

Začala navštěvovat dramatické oddělení paní Stránské a připravovala se na studium herectví na DAMU. V roce 1972 byla přijata a po skončení studia nastoupila do angažmá v ostravském divadle Petra Pezruče. To bylo v roce 1976. Hrála zde řadu krásných rolí , ale chtěla jít dál; když přišla nabídka ze Státního divadla v Ostravě (NDM) neváhala ani minutu. Ostravě zůstala věrná dodnes. K nejmilejším rolím bezesporu patří ty z jejích divadelních začátků: Antigona, Célie, Ifigenie, Desdemona a mnoho dalších; bylo jich mnoho a Maruška Logojdová nechce vzpomínat, bilancovat, ještě je, jak říká, brzy, a dodává: „Budu vůbec někdy?“

Herectví se pro ni stalo také setkáváním zajímavých lidí a to je pro ni to nejcenější; někteří ji ovlivnili na celý život a je za to osudu vděčná. Pan režisér Vláčil, Uher, Špidla... Měla štěstí na krásné role, na krásné filmy, televizní inscenace. Nechce se ale ohlížet, jde dál: „Vždyť život je tak krásný s tím, co nám nabízí, to dobré i to zlé, nic netrvá navěky a vždy nás něčím překvapí, tak jsem tu a čekám! Ještě jsem tady!“