NáRODNí DIVADLO MORAVSKOSLEZSKé

Klenot italského operního verismu.

Skvost italského operního verismu.

Umberto Giordano zhlédl v roce 1889 v neapolském Teatro Bellini představení hry Fédora od francouzského dramatika Victoriena Sardoua (1831-1908). V titulní roli vystoupila slavná francouzská herečka Sarah Bernhardtová (1844-1923). Giordano byl natolik fascinován jejím sugestivním herectvím, že okamžitě požádal Sardoua o svolení k přepracování hry v operní libreto. V té době byl ale Giordano poměrně neznámým autorem a Sardou jeho žádost okamžitě zamítl. Dramatikovu neoblomnost se podařilo zlomit až o sedm let později, kdy v milánské La Scale poprvé – a nutno říci, že s obrovským úspěchem – zaznělo Giordanovo dodnes nejslavnější dílo, čtyřaktová opera na námět z doby Velké francouzské revoluce Andrea Chénier.

Operní Fedora měla světovou premiéru 17. listopadu 1898 v milánském Teatro Lirico Internationale. V titulní roli vystoupila Gemma Bellincioni, roli Lorise Ipanova vytvořil legendární tenorista Enrico Caruso, který ale v té době teprve stál na prahu vpravdě světové kariéry. Opera zaznamenala velký úspěch a rozletěla se do světa – záhy byla uvedena pod taktovkou Gustava Mahlera ve Vídni a zazářila také v Paříži, kde mezi její obdivovatele patřili například Jules Massenet (1842-1912) nebo Camille Saint-Saëns (1835-1921). Na konci roku 1906 Fedora poprvé zazněla také v Metropolitní opeře v New Yorku s Linou Cavalieri v titulní roli a opět s Enricem Carusem v roli Lorise. V první polovině dvacátého století bylo dílo pravidelně uváděno v řadě operních domech, později se ale prosazovalo čím dál tím složitěji a dá se říci, že se nakonec v kontextu světové operní produkce objevovalo spíše sporadicky. Změna nastala počátkem devadesátých let, kdy Fedora zažila opravdové „znovuzrození“ po celém světě díky skvělým interpretům – v roli Fedory zářily například Mirella Freni, Katia Ricciarelli, Renata Scotto, Agnes Baltsa a Maria Guleghina; v roli Lorise okouzlovali publikum například Plácido Domingo, José Carreras nebo José Cura.

Inscenačně je opera pojata jako retrospekce. Dostáváme se na konec 19. století do Ruska, mezi aristokratickou společnost s elegantní, vtipnou a bohatou vdovou Fedorou, do doby plné rozporů. Která se vyznačuje přepychem a povrchní citovostí, ale také vrcholícím carským absolutismem, plným policejních zásahů, uvězňování a poprav. 
 

Články		Video		Audio
Rozhovor se Zbyňkem Müllerem na OperaPlus Recenze Petra Vebera v Hospodářských novinách Recenze Jiřího Urbana na OperaDream Ohlédnutí za divadelní premiérou (Břetislav Uhlář: Moravskoslezský deník. 19. 4. 2011, s. 7) Intriky a zápletky v pozapomenuté opeře (Lenka Šaldová: Divadelní noviny, 17. 5. 2011, s. 7)		Oficiální videospot Divadlo žije! - Operní událost v Ostravě		Oficiální audiospot