Galerie současné malby – DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA      
       
SOUČASNÁ MALBA 2014/2015
Pět výstav umělců spjatých s Ostravou

AKTUÁLNÍ VÝSTAVA
4. 5. 2015 –  30. 6. 2015 Katarina Szanyi
   
Dá se říci, že Katarína je autorkou tradiční, pomalu zpracovává svá témata, stále maluje závěsné obrazy, nehledá nové cesty jako své umělecké záměry, ale naopak důvod, pro který maluje, si hledá cestu svého uchopení sám. Jejími uměleckými prostředky jsou barva, tvar, světlo, Katarína maluje postavy, předměty, situace prostřednictvím osobního prožívání - tedy nic na první pohled nezvyklého, je to jen to, na co jsem zvyklí, jen to, s čím malíři pracují od nepaměti. Ale s konstatováním, že Katarína je tradiční malířka asi nevystačíme. Minimálně za poslední jedno či dvě desetiletí nemůžeme s jistotou říci, který přístup je konzervativní a který naopak progresivní. Tedy, zda konzervativní vidění není progresivní a progresivní naopak konzervativní.
    
Katarína od svých tvůrčích počátků je malířka nezaměnitelného projevu. V souvislosti s její tvorbou se nezřídka mluví o jejím příslušenství k ženskému světu umění a dodává se, že její dílo není feministické. Prožívání umělkyně je výrazně osobní, ženské a je to jen přirozené. Katarína tuto polohu nijak nedemonstruje, neschovává se za ni, ale také ji nepotlačuje. Je to spontánní samozřejmá poloha v jejím konkrétním případě, ale také z hlediska obecného fungování, z hlediska řekněme vyššího řádu věcí a jevů. Její vizuální svět je určen výrazně osobním prožíváním toho, co ji bezprostředně obklopuje. To jsou lidé, věci, předměty a situace jevící se v určitém jemném vykolejení z běžných souvislostí významových, tvarových, světelných a barevných. Malířku zajímá mírné pootočení, nezvyklý úhel pohledu, výjimečné nasvícení. Katarína je malířkou okamžiku a povrchu, hledá kolem sebe jednu přesnou chvíli jednoho přesného místa. Přesnost té chvíle a toho místa je dána tím, že ne každá a každé jsou svého zachycení hodny, naopak ony musí „nastat“, zjevit se. Ty správné chvíle a místa nás vytrhávají z běžného každodenního života, jsou to malé svátky stvrzující posvátnost v obyčejnosti. Jsou to chvíle nepolapitelné, pomíjivé, prchavé, je to včerejší úsměv, výmluvný pohled, nezvykle dopadající světlo, uplynulé gesto, neobvyklý záhyb šatů, zmuchlané prostěradlo, nenápadný detail lidského těla, silueta, stín, barevný akord… Katarínina neobyčejná přirozená lidská citlivost tyto chvíle „vytržení“ neomylně registruje a zaznamenává. Katarína malířka je umí uchopit a vyjádřit ryze výtvarnými prostředky a předat tak divákovi. Tento přístup bychom mohli charakterizovat jako romantický, ale nic není Kataríně vzdálenější než romantizující pohledy, než zatuchlý sentiment. Katarína umí s vjemy, které prožívá, pracovat, dokáže od nich v jednu chvíli odstoupit, analyzovat si je, rekonstruovat a následně vizualizovat. Nepodléhá jim, i když je jimi unesena. Tyto děje – tedy ono odstoupení, zhodnocení a uchopení probíhají spíše na nevědomé rovině, je to ona zázračná schopnost umění, kterou můžeme u Kataríny obdivovat.
     

Nová výstava obrazů Kataríny Szanyi v Divadle Antonína Dvořáka (TopVip.cz, 2. 5. 2015)

Malířka Katarína Szanyi vystavuje v Divadle Antonína Dvořáka (Novinky.cz, 5. 5. 2015)

Výstava obrazů Kataríny Szanyi v Divadle Antonína Dvořáka (Fan-tom.cz, 4. 5. 2015)

Nová výstava MY MEANDERS představí díla Kataríny Szanyi,
která patří k nejvýraznějším umělcům střední generace.
(Ostravsko.cz, 1. 5. 2015)

Nová výstava v Divadle Antonína Dvořáka představí
díla Kataríny Szanyi
(Severnimorava.regiony24.cz, 1. 5. 2015)

Malířka Katarína Szányi rozehrála v divadle krále Leara,
Noru i Maryšu
(Ostravan.cz, 8. 5. 2015)

TV Polar - Regionální zprávy (TV Polar, 6. 5. 2015, stopáž 7:51)

Nová výstava obrazů Kataríny Szanyi
v Divadle Antonína Dvořáka
(infoportaly.cz, 6. 5. 2015, stopáž 7:51)

Malířka Katarína Szanyi představí svá díla
v Divadle Antonína Dvořáka
(www.krasnaostrava.cz, 4. 5. 2015)

ARCHÍV VÝSTAV

               

Galerie opera – DIVADLO JIŘÍHO MYRONA

Výtvarná skupina IN SIGNUM  20 let
zahájení ve čtvrtek 4. června 2015 v 17 hodin

AKTUÁLNÍ VÝSTAVA
Výtvarná skupina IN SIGNUM
20 let
4. 6. 2015 – 28. 6 2015


Galerie současné fotografie – DIVADLO JIŘÍHO MYRONA

V KUPCE VESMÍRU
vernisáž výstavy ve čtvrtek 23. 4. 2015 ve foyer Divadla Jiřího Myrona

AKTUÁLNÍ VÝSTAVA
Kristýna Erbenová / Dagmar Vyhnálková

23. 4. 2015 – 20. 5 2015

Celoroční série výstav v Galerii Opera v Divadle Jiřího Myrona ve spolupráci s Institutem tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě. 
Více viz. kalendář výstav.


DIVADLO JIŘÍHO MYRONA 

DLOUHODOBÁ ZÁPŮJČKA SOCH Z GALERIE VÝTVARNÉHO UMĚNÍ V OSTRAVĚ

Stanislav Kolíbal (*1925)
Objekt č. XIX, 1992
    Stanislav Kolíbal patří k nejuznávanějším osobnostem nejstarší současné umělecké generace. Během druhé světové války žil s rodiči v ostravském Přívoze, kde vznikaly první akvarely ostravských zákoutí, které uvedly Stanislava Kolíbala na uměleckou scénu a které rozvíjel i při svých studiích na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kde studoval v letech 1945−1951 u Antonína Strnadela, a také na Divadelní fakultě scénografie Akademie múzických umění v Praze, kde studoval u Františka Törstera v letech 1951−1954. Stanislav Kolíbal je známý nejen svými sochami —— objekty, scénografií, architektonickým řešením výstav (nové expozice Národní galerie ve Veletržním paláci v Praze), kresbami a grafikou, ale také knižní ilustrací včetně prací pro dětské knihy. V počátcích tvorby se vedle ilustrací a scénografické práce věnoval studiu plastiky, a tak pod vlivem Jana Kaplického vznikla stylizovaná ženská torza. Následně pro sebe objevil Jeana Arpa, Constantina Brancusiho a Alexandera Caldera, kteří obrátili jeho pozornost k přírodě a jejím elementárním projevům. Objevil také japonské umění a vše pak vedlo k opuštění syntetické formy a hledání v oblasti struktury. V roce 1965 byla jeho socha Stůl vybrána Guggenheimovým muzeem. Po výstavě ve Špálově galerii v roce 1970 nemohl vystavovat doma ani v zahraničí, čímž byla násilně přerušena jeho slibně se rozvíjející mezinárodní kariéra. Přesto je jako jeden z mála českých autorů zastoupen svými díly v předních světových sbírkách v New Yorku i Paříži. Objekt # XIX z roku 1992 patří do série soch minimalistického monochromního provedení, které jsou vyrobeny z velkých ocelových plechů. Mimořádnou zajímavost těchto monumentálních architektonických skulptur umocňuje místo jejich vzniku, a to ateliér jiného světově proslulého umělce Alexandra Caldera v Saché ve Francii. 
       
Krištof Kintera (*1973)
Mé světlo je tvůj život – Šiva samuraj, 2012   
 

 
    Krištof Kintera studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1992−1999 u Milana Knížáka a také na Rijksakademie van Beeldende Kunsten v Amsterodamu v letech 2003−2004. Absolvoval stipendijní pobyty v USA, Velké Británii, Německu i Švýcarsku. Již v době studií založil uskupení Skrytá tvůrčí jednotka, které se věnovalo různým aktivitám od performance až po divadlo. Třikrát byl nominován na cenu Jindřicha Chalupeckého. Uspořádal mnoho samostatných výstav doma i v zahraničí, kde budí veliký zájem. Pro jeho objekty je typická pohybová složka. Diváci se mohou setkat s rachotící vrtačkou, která se zakusuje do vysavače, otáčejícím se křeslem s obřími křídly, mluvícím havranem nebo postavičkou dítěte, která bije hlavou do zdi. Jeho díla se pohybují, svítí, vydávají zvuky, vyrušují a tím vyvolávají pochybnosti o nás samotných. Kintera s oblibou analyzuje svět kolem sebe a klade otázky, které vycházejí z každodenní zkušenosti a reagují na současné společenské problémy. Ve světelné soše My Light is Your Life —Shiva Samurai s ironií pracuje se sakrálnem a hlavní roli zde hraje energie a světlo. Tento nadpřirozený hrdina, který pokračuje v arcimboldovské linii, vznikl na základě dlouhodobého okouzlení elektrickou energií. Skládá se z 250 stolních lamp, které jsou zastíněny průhlednými širmy a neonovými zářiči. Světelná bytost, jejíž pomyslnou hlavu zdobí svatozář, dostala podobu soudobého elektrického světce. Ten je vytvořený pouze svítidly, která jsou namířena proti divákovi, částečně ho oslňují a vydávají tepelný žár. Kintera tím také otevírá otázku udržitelnosti a spotřeby energie z dlouhodobého hlediska. Existenční otázku, která stále více nabývá na důležitosti. 
       
Karel Malich (* 1924)
Prostorová plastika, 2012
     
    Karel Malich nejprve studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1945−1949 u profesora Martina Salcmana a dále pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze 1950−1953 u profesora Vladimíra Silovského. Rané obrazy krajin rodných Holic a předměstských pražských čtvrtí se koncem 50. let 20. století citelně proměnily. Malich svůj výraz geometrizoval a začal pracovat s monochromními plány. Vymanil se z vazby na vnější realitu a zaměřil se na recepci smyslového prožitku zejména při vnímání krajiny. V roce 1962 namaloval první čistě abstraktní tempery, v nichž hmota byla uváděna do sférického dění. Jeho geometrický výraz měl tehdy intuitivní povahu. Od roku 1964 se věnoval reliéfům a plastikám, ve kterých se soustředil na problematiku takzvaných koridorů. Dle vlastních slov toto téma vyvstalo z děsivého pocitu nesoustředěnosti. Všude mezi lidmi Malich cítil neustálé toky energií, které ho bombardovaly. Tak vznikla představa válcovitých nebo věžovitých koridorů, které autor zachycoval jako válcovité cesty, nebo je rozptyloval, či rušil. V této době používal čisté a exaktní materiály. Velkoformátových realizací se tyto plastiky dočkaly u příležitosti neobyčejné výstavní prezentace v Jízdárně Pražského hradu v roce 2013. Reliéfy a prostorové realizace z 60. a 70. let 20. století, které vytvářejí neobyčejný svět drátěných mraků zavěšených do prostoru a obsahují kosmické, přírodní a vnitřní energetické toky, se staly velmi významnými a slavnými. V 90. letech 20. století jeho dílo získalo mezinárodní ohlas. Od prezentace na Benátském Bienále v roce 1995, kde vystavoval pastely a dráty, již realizoval několik mezinárodních prezentací.