Galerie současné malby – DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA

 
AKTUÁLNÍ VÝSTAVA
MARKÉTA HERMANOVÁ: SEVŘENÍ ČASOVÝCH SMYČEK
30. října 2017 - 4. ledna 2018

Markéta Hermanová (*1985) Markéta Hermanová na sebe upozornila již během studií v ateliéru malby Františka Kowolowského na ostravské Fakultě umění. Mezi její výrazné studentské opusy v té době patřil cyklus Tělo jako důkaz (2007), v němž se zabývala ženským tělem jako nástrojem a prostředkem pro vyjádření a ukojení sexuální nebo bizarní touhy. V dalším souboru obrazů nazvaném Týden (2007) zvolila konceptuálněji zaměřené vyjádření, v němž tematizovala malířsky podanou reprezentaci mediální reality – celý týden malováním úvodních stránek nejmenovaného deníku.

V roce 2008 pak následoval cyklus Tsunami, v němž autorka rozvolněným, až téměř barokně cítěným malířským podáním přispěla k ojedinělým pokusům o resuscitaci tématu zátiší v rámci současné malby.  V roce 2008 dospěla autorka k tematice architektury. Začala malovat ostravské scenérie – cyklus Nekropole (2008) – v nichž jí ovšem nešlo o vedutu konkrétního místa, ale o malířský a významový posun. Pohledy na město se v rámci zvolené významové trajektorie rázem staly explicitními nositeli autorčina kritického poselství. Často si proto volila místa odsouzená k brzkému zániku (Hotelový dům Jindřich) nebo k budoucí výrazné proměně (koksovna Karolína). V dalším cyklu se přesunula k tematizaci genia loci světových metropolí. Skrze jejich typické architektonické dominanty nebo charakteristické znaky se pokoušela o vtipnou a vypointovanou glosu o jejich fungování, ale také o jejich mediálním či virtuálním obrazu.  

V letech 2012–2013 se tematicky obrátila někam úplně jinam – v cyklu Přátelé spojila jednotlivé realizace motivem monumentálně působících lebek, jejichž tvar a povrch variovala přidáním a dokomponováním rozličných motivů a měnícím se malířským rukopisem. Jejím prozatím posledním cyklem (2016) je série obrazů, v níž pracuje s motivem hor a velehor – na půdorysu malířsky velmi umně provedených pláten pracuje se změnou měřítka, poetizací a významovým posunem tak, aby na povrch vyplulo hlavní téma jejího malířského úsilí – totiž snaha ukázat svět jako poetický prostor, v němž lze objevovat nečekané motivy, překvapivé situace a nové významové konstelace. 

(Martin Mikolášek, kurátor výstavy) 

 

Vernisáž výstavy: 

    Foto: Martin Kusyn
 

 

 

Audio-video ukázky