ZBYNĚK SEDLECKÝ: PAN PATA A OSTATNÍ PRACUJÍCÍ

Zbyněk Sedlecký (*1976) patří mezi výrazné umělce střední generace současné české malby. Potvrdil to znovu i svou výstavou v prestižní pražské Galerii Václava Špály na jaře letošního roku. V Ostravě naposledy samostatně vystavoval před 10 lety (Výstavní síň Sokolská 26). Výstava jeho obrazů v Galerii současné malby Divadla Antonína Dvořáka nazvaná „Pan Pata a ostatní pracující“ tak ostravskému publiku znovu připomene aktuální dílo tohoto ostravského rodáka.

Figura i prostředí fungují v jeho obrazech jako celek složený ze vzájemně interferujících neurčitě ohraničených barevných ploch, v nichž i pomocí zvolené techniky “vsakuje“ prostor do figury a figura se naopak“rozpouští“ v obklopujícím prostředí. Tento obousměrný proces odehrávající se ve zvláštním bezčasí obrazového světa dává rozeznít řadě konotací směřujících k modernistickým redefinicím malířského média.

Tam, kde v Sedleckého tvorbě kdysi námětově dominovaly urbánní motivy (Vítkovice 2007), později vystřídané prostředími a interiéry vztahujícími se ke světu umění (např. Tate, 2009; Moma, 2010), stává se v poslední době ústředním motivem člověk  - zachycený nejprve v situacích a scénách znovu odkazujících ke „světu umění“ (Model u okna, 2015), v poslední době pak obecněji ke „světu práce“ vnímanému zde jako utilitární aktivita, při níž se individualita a jedinečnost stírají a ztrácejí v uniformitě, opakovatelnosti a zaměnitelnosti, kterou nemá šanci nahradit a zvýraznit ani vesta v reflexních barvách. Silně ředěné akrylové lazury jeho rané tvorby nahradil experiment s kombinací technik, kdy originálním způsobem propojuje koláž a malbu – na plátno lepí a následně barvou přemalovává novinové stránky. Vizuální efekt akcentované útržkovitosti daný takto vytvořeným podkladem, který často prosvítá (vizuálně prosakuje) a ovlivňuje celkové vyznění obrazu, je ještě posílen špachtlí nanášenými dělenými barevnými pastami. Vzniká tak jakási obrazová skládačka, která na jedné straně generuje znejistělé oko, na straně druhé ale podněcuje divákovu pozornost. Ten znovu skládá obraz, aby odhalil to, co “ve viditelném světě absentuje, ač nikoli proto, že by tam nebylo.“(Miroslav Petříček).