STEPHEN SONDHEIM aneb MUZIKÁL PRO POKROČILÉ
OPERETA / MUZIKÁL / 25.3.2020
Dne 22. března tohoto roku oslavil devadesáté narozeniny jeden z nejvýznamnějších tvůrců amerického muzikálu, skladatel a textař Stephen Sondheim.
 
Jen těžko bychom ve světě hudebního divadla hledali podobného autora. Ve své tvorbě se často pohybuje na hranici různých hudebních žánrů, od kabaretu až po soudobou operu. Na rozdíl od většiny skladatelů se navíc nesnaží tvořit líbivé melodie, hojně využívá chromatické postupy, disonance, nepravidelné rytmy. Jeho hudba nemá prioritně hitový charakter, ale jde především po textu a emocích jednotlivých postav. Pro své muzikály si také vybírá různá nezvyklá témata jako například osudy neznámých postav z obrazu či atentátníky útočící na americké prezidenty. Vzhledem k těmto faktům bývají Sondheimova díla často označována jako „Muzikály pro pokročilé“.

Stephen Sondheim se narodil 22. března 1930 v New Yorku, první roky svého života prožil na Upper West Side v Manhattanu. Po rozvodu rodičů se spolu s matkou odstěhoval na farmu do Pensylvánie, kde navštěvoval soukromou přípravnou školu a kde také napsal svoji prvotinu, komický muzikál George. Spřátelil se zde totiž se synem Oscara Hammersteina II., spoluautora slavných muzikálů Za zvuků hudby či Oklahoma. Hammerstein se pro Sondheima stal náhradním otcem a také velkou inspirací a pomohl mu v dalších letech rozvíjet jeho nadání a lásku k hudebnímu divadlu. Rozdělila je až náhlá smrt Oscara Hammersteina v roce 1960.

Významnou úlohu v kariéře Stephena Sondheima sehrál též dramatik, režisér a scénárista Arthur Laurents. Na jednom večírku se totiž náhodou zmínil, že s Leonardem Bernsteinem připravují muzikálovou verzi Shakesperovy tragédie Romeo a Julie a že shání textaře. Původně oslovení Betty Comden a Adolph Green měli totiž smlouvu v Hollywoodu a bylo je proto nutné nahradit. Texty chtěl nejdříve psát sám Bernstein, nakonec se této úlohy naplno zhostil právě Stephen Sondheim a tak mohla být v roce 1957 slavnostně otevřená produkce muzikálu West Side Story v newyorském Winter Garden Theatre. Muzikál se dočkal nadšených ohlasů u diváků i kritiky, mimo jiné díky nadčasové režii a choreografii legendárního tanečníka Jeroma Robinse, jenž byl také za tuto inscenaci oceněn prestižní divadelní cenou Tony. Rok po světové premiéře byl muzikál slavnostně uveden i na londýnském West Endu a nedlouho na to vznikla též kultovní filmová verze s Natalií Woodovou a Richardem Beymerem v hlavních rolích.

Také v dalších letech se Stephen Sondheim uplatnil coby úspěšný textař. V roce 1959 vytvořil například písňové texty do muzikálu Gypsy, založeného na memoárech slavné kabaretní kabaretní herečky a striptérky Gypsy Rose Lee. Stejně jako v případě West Side Story, i zde byl scénář dílem Arthura Laurentse. O hudbu se však tentokrát postaral skladatel Jule Styne.

První muzikál, ke kterému Stephen Sondheim vytvořil nejen texty písní ale také celou hudební složku, vznikl až na počátku 60. let. Společně se scénáristy Burtem Shevelovem a Larrym Gelbartem napsali komediální muzikál A Funny Thing Happened on the Way to the Forum, inspirovaný starořímským dramatikem Plautem a jeho hrami Lišák Pseudolus, Chlubivý voják a Komedie o strašidle. Světová premiéra muzikálu se konala 8. května 1962 na newyorské Broadwayi, kde byl s úspěchem uváděn téměř dva a půl roku. Již v roce 1968 měl muzikál svoji premiéru také v tehdejším Československu, na scéně pražského Divadla ABC v překladu Jany Kvapilové a Jana Wericha, pod názvem V Římě na place byla legrace. V režii Karla Svobody zde vystoupili Stanislav Fišer, Otto Šimánek, Stella Zázvorková či Josef Zíma.

70. léta Sondheimovy tvorby se nesla ve znamení spolupráce s broadwayským velikánem Haroldem Princem. Se Sondheimem se poznali již dříve díky muzikálu West Side Story. Harold Prince byl totiž jedním z producentů. Společně dali vzniknout úspěšným muzikálům Company (1970), Foolies (1971), A Little Niht Music (1973) a Pacific Overtures (1976).

Mezi jejich nejúspěšnější tituly se zařadil bezesporu také muzikálový horor Sweeney Todd – Ďábelský lazebník z Fleet Street z roku 1979. Hlavním hrdinou příběhu je holič Benjamin Barker, na kterém byla spáchána strašlivá křivda a který se nyní po patnácti letech vrací z vězení, aby se všem pomstil. Obnoví si živnost pod falešným jménem Sweeney Todd a společně s pekařkou Paní Lovettovou pak začnou připravovat masové pirohy plněné lidským masem. Sweeney Todd dosáhl na Broadwayi bezmála šesti set repríz a získal celkem osm cen Tony, včetně cen pro ústřední dvojici – Lenu Cariouvou a Angelu Lansburyovou. Rok po světové premiéře se muzikál dočkal také amerického turné i uvedení na londýnském West Endu. Celosvětového ohlasu se však muzikál dočkal až po premiéře filmové adaptace Tima Burtona z roku 2007, s Johny Deppem v hlavní roli. Českým jevištím se Sweeney Todd dlouho vyhýbal, poprvé se zde objevil až v létě 2012 v nastudování herců anglického divadelního spolku Prague Playhouse. Na sklonku roku 2014 muzikál nastudovali studenti absolventského ročníku muzikálového herectví brněnské JAMU s režisérkou Hanou Mikoláškovou a před dvěma lety se tento titul objevil také na repertoáru Divadla J. K. Tyla v Plzni. V tuto chvíli se tedy jedná o v Česku nejhranější Sondheimovo dílo.

Poslední společný muzikál Stephena Sondheima a Harolda Prince Merrily We Roll Along (1981) však ani zdaleka nedosáhl úspěchu jejich předchozích inscenací. Po vlně negativních kritik se nakonec rozhodli uvádění po necelých dvou týdnech předčasně ukončit. Toto selhání Sondheima silně zasáhlo, a byl proto rozhodnut se s divadelním světem zcela rozloučit. Náhodou však na off-Broadwayi zhlédl autorskou hru Jamese Lapina Twelve Dreams, inspirovanou případovou studií z knihy Carla Junga Člověk a jeho symboly. Díky tomuto setkání pak v následujících letech navázali s Jamesem Lapinem autorskou spolupráci, z níž vzešlo hned několik úspěšných titulů.

Prvním společným dílem této nově vzniklé dvojice se stal muzikál Sunday in the Park with George (1984). Autory inspiroval k vytvoření tohoto díla slavný obraz Nedělní odpoledne na ostrově La Grande Jatte francouzského malíře a zakladatele pointilismu Georgese Seurata. Příběh muzikálu se točí kolem Seuratova uměleckého života a rozehrává též nevyřčené osudy jednotlivých postav zachycených na plátně. Muzikál získal nejen Pullitzerovu cenu za drama, ale také dvě ceny Tony a několik Drama Desk Awards.

Neméně úspěšný byl pak i jejich další muzikál s názvem Into the Woods (1987). Diváky zavádí do pohádkového království a vypráví příběh bezdětného pekaře a jeho ženy, kteří se společně vydají do lesa zrušit kletbu zlé čarodějnice ze sousedství. Ve stejnou dobu ale spěchá lesem i Červená Karkulka za babičkou, Popelka na zámecký ples a hloupý Janek na trh, prodat svoji milovanou krávu. Z tradičních pohádek se tu tak v průběhu děje stává spíše komplikované psychologické drama. Během téměř dvouletého uvádění dosáhl muzikál Into the Woods 765 repríz. Muzikál byl novinám na cenu Tony celkem v deseti kategoriích. Ceny však nakonec byly rozdány pouze tři – Stephenu Sondheimovi za nejlepší hudbu, Jamesovi Lapinovi za nejlepší scénář a představitelce pekařovy ženy Joanně Gleason za nejlepší herečku v hlavní roli. Zajímavostí je, že všech zbylých osm cen získal tehdy Andrew Lloyd Webber se svým muzikál Fantom Opery.

Stephen Sondheim později napsal už pouze muzikály Assasins (1990), Passion (1994) a Road Show (2008). V posledních letech se dále ještě hovoří o připravovaném muzikálu s pracovním názvem Buñuel. Mělo by se jednat o titul inspirovaný dvěma filmy slavného španělského režiséra Luise Buñuela.

Kromě práce na divadle se Stephen Sondheim věnoval také filmové a televizní tvorbě. V roce 1974 složil například hudbu k francouzsko-italskému dramatu Stavisky, v 90. letech pak vytvořil několik písní k legendární komedii Ptačí klec. Je také osminásobným držitelem ceny Grammy. Za filmovou píseň Sooner or Later (I Always Get My Man) v podání Madonny získal dokonce v roce 1990 filmového Oscara. Stephen Sondheim je jediným žijícím muzikálovým tvůrcem, po němž jsou pojmenována hned dvě divadla. A to jak na Broadwayi, tak na londýnském West Endu.
Jiří Kůdela