REŽISÉR JOSEF JANÍK BY OSLAVIL 90 LET
4.11.2020
Před pár dny by oslavil 90. narozeniny jeden z nejoriginálnějších režisérských osobností své generace, velký básník divadla – Josef Janík (29. října 1930, Dolní Suchá – 11. ledna 2013, Ostrava).
 
Jeho režijní dílo bylo velmi silně spojeno s Ostravou a zejména s Divadlem Petra Bezruče, ale i ostatními ostravskými divadly – Státním divadlem Ostrava (nyní Národní divadlo moravskoslezské) a Komorní scénou Aréna.
 
Narodil se 29. října 1930 v Dolní Suché na Karvinsku. Po absolvování režie na brněnské JAMU u profesora Antonína Kurše vedla jeho profesionální režijní dráha přes Těšínské divadlo v Českém Těšíně, Slezské divadlo v Opavě, jednoroční angažmá v činohře Státního divadla v Ostravě v sezóně 1961/1962 do Severomoravského divadla v Šumperku a dále do Východočeského divadla v Pardubicích, kde strávil v angažmá šest let. V roce 1972 se poprvé představil v ostravském Divadle Petra Bezruče a v sezóně 1972/1973 zde i nastoupil do stálého angažmá, kde inscenoval přes 70 titulů a výrazně se po více jak tři desetiletí podílel svým nezastupitelným a nezaměnitelným režijním stylem na jedinečné originální tváři tohoto divadla. Od roku 1977 začal spolupracovat s tehdejší kmenovou výtvarnicí Divadla Petra Bezruče Martou Roszkopfovou. Celkově v následujících téměř třiceti letech připravili společně 78 produkcí a toto režijně-scénografické partnerství dalo vzniknout celé řadě originálních inscenací. Tvořil divadlo, které naléhavě a mnohdy až nepříjemně kladlo provokující otázky po smyslu, a to i v dobách, kdy byly podobné otázky spíše nežádoucí. Za všechny jmenujme alespoň tituly Hans Kohlhaas (DPB, 1980), Amadeus (SDO, 1983), Viktor aneb Dítka u moci (SDO, 1984), Revoluční freska (SDO, 1986), Baal (SDO, 1986), Barabáš (SDO, 1990), Maryša (DPB, 1993), Plešatá zpěvačka (DPB, 1995), Výmlat (DPB, 2002). Josef Janík byl neúnavným, urputným a ryzím hledačem jevištní pravdy, odmítal dělat líbivé povrchní divadlo. Vyznačoval se jako člověk i tvůrce hledající, zneklidňující, provokující a inspirující. Jeho úplně poslední inscenací byla realizace Ionescovy hry Židle v ostravské Komorní scéně Aréna roku 2004.
(to; foto Josef Hradil)