OHLÉDNUTÍ ZA OPEROU PROCES V RECENZÍCH

OPERA / 26.10.2025

Operní soubor představil ve čtvrtek 9. října v kostele sv. Václava českou premiéru opery světoznámého současného skladatele Philipa Glasse PROCES. Následovalo 13 představení, která jste vy, diváci, zcela vyprodali. Děkujeme všem divákům a gratulujeme účinkujícím i inscenačnímu týmu k mimořádnému hudebnímu počinu.

Téměř filmový zážitek v ostravském kostele. Glassův Proces v české premiéře
„Jiří Nekvasil je režisér, kterému se v oblasti netradičních titulů daří obzvláště dobře, ať již se v minulosti jednalo o divadelní inscenace či o mimořádně zdařilé televizní adaptace komorních oper Bohuslava Martinů. (…) Všem sólistům je třeba vyjádřit uznání také za to, že zpívali s dirigentem za zády, což rozhodně není jednoduché. Přesto nedošlo k žádné kolizi, vše hudebně probíhalo naprosto spolehlivě. Bylo to samozřejmě především zásluhou dirigenta Bruna Ferrandise. Ze způsobu, jakým vedl orchestr i sólisty, bylo zřejmé, že k dílu má vztah, dirigoval energicky, s jasně čitelnými gesty. Představení, které bylo pátou reprízou z celkově třinácti plánovaných, bylo téměř vyprodané a diváci odměnili účinkující dlouhotrvajícím potleskem." Tomáš Šimerda, 17. 10. 2025.

Glassův Proces v sakrálním prostoru
„Roli Josefa K., zatčeného a odsouzeného v absurdním procesu, ztvárňuje pěvecky i herecky přesvědčivě barytonista Jiří Hájek, v ostatních rolích se vystřídá dalších sedm sólistů. Glassův Proces, který se hraje pouze do 25. října, je událostí aktuální sezóny a dalším důkazem inspirativní dramaturgie ostravské opery." Radmila Hrdinová, 15. 10. 2025.

Proces absurdní, groteskní, tragický i erotický, ale především hudební
„Ostravský Proces je představení, které by si neměl nechat divák ujít. Navíc tento titul i inscenace skvěle uvádí sezónu místního operního souboru, skládající se ze tří existenciálních látek různých období a stylů. Protože po Josefovi K. a jeho Procesu, následují Rossiniho Mojžíš a faraon a Prokofjevův Hráč. Dvěma slovy: sezóna snů." David Chaloupka, 14. 10. 2025.

Kafkovský svět v hudbě Philipa Glasse: Proces jako obraz moderního člověka
„Dirigent Bruno Ferrandis byl dobrou volbou. Jeho precizní gesto, smysl pro barvu, rytmická pregnantnost a obrovské množství zkušeností s prováděním soudobé hudby jej řadí mezi top dirigenty dnešní doby. Navíc jeho profesionalita v kombinaci s vřelým a přátelským přístupem ke všem spolupracovníkům je vždy předem danou jistotou kvalitního výsledku, který je nejen technicky dokonalý, ale nepostrádá ani výraz a emoce. (…) Při pohledu na dramaturgii ostravské opery je jasné, že ono Glassovo přání – prohánějící se vítr bořící zkostnatělé hranice – již v Ostravě fouká dlouhou dobu správným směrem." Markéta Dvořáková, 14. 10. 2025.

Glassův Proces v Ostravě podle Kafky jako svět absurdit mezi kostelními zdmi
„Kostel, svou velikostí spíše komorní, dodal Kafkově předloze nadčasovost a ještě větší sílu. A měl i další výhody. Výrazně prospělo uvedení mimo klasické kukátkové divadlo, protože pro vyznění inscenace byla podstatná blízkost publika a jeviště. Pomohla i akustika chrámového prostoru: typický dlouhý třísekundový dozvuk omezila sedadla elevovaného hlediště – a přitom zůstala zachovaná plná znělost hlasů i orchestru. (...) Výrazným vkladem do inscenace bylo řešení prostoru scénografem Davidem Bazikou." Helena Havlíková, 12. 10. 2025.

Glassův, Kafkův a Nekvasilův Proces: Pnutí mezi potřebou řádu a vědomím jeho nedosažitelnosti
„Národní divadlo moravskoslezské uvedlo Proces s mimořádnou koncepční uceleností. Každý prvek – hudební, scénický, herecký – sloužil celku. Vzniklo dílo, které není snadné poslouchat a prožít, ale nelze se od něj odtrhnout; jistým způsobem působí až hypnoticky. Stejně jako Kafkův román, i Glassova opera a Nekvasilova inscenace v sobě nesou cosi z podstaty moderní existence: pnutí mezi potřebou řádu a vědomím jeho nedosažitelnosti. (…) Ostrava znovu ukazuje, že se současné opery nebojí – že ji chápe jako živý organismus, který se musí konfrontovat s dneškem. Čtrnáct říjnových večerů s Glassovým Procesem není jen sezonní událost, ale důkaz, že české operní divadlo dokáže mluvit o vině, moci a lidské odpovědnosti s děsivou přesností i krásou." Martina Farana, 11. 10. 2025.