DETAIL INSCENACE

Ačkoli malířský ateliér doc. Františka Kowolowského na Fakultě umění Ostravské univerzity absolvoval Jan Vrabček již před deseti lety, svou tvorbu prezentuje spíše sporadicky (v Ostravě např. Galerie Jáma 10, Galerie Dolu Michal, galerie Kalerie s čupr uměním Saigon). Jedním z důvodů pro tuto výstavní střídmost je jistě i to, že svá malířská témata pečlivě promýšlí, analyzuje a zkoumá. Beze spěchu hledá ten správný okamžik, ve kterém jednotlivé části obrazu/ů, které by se snad v jeho případě daly označit i jako malířské puzzle, do sebe zapadnou a z izolovaných jednotlivostí se promění v soudržný kompoziční i významový celek.

Motivy, které na svých obrazech maluje, můžeme primárně chápat jako symboly naplněné obsahy, které lze dekódovat jednoznačně i mnohoznačně zároveň. V tomto kontextu Jan Vrabček vnímá člověka nejen jako aktivního a dějetvorného hybatele, ale také jako toho, komu se změny zkrátka dějí, a on je musí trpně přijímat, reflektovat a chtě nechtě se jim přizpůsobovat. Na amorfně podaném pozadí se vše obtáčí kolem kompoziční středu obrazu – a to jak fakticky, tak i symbolicky. Právě tam se nachází ústřední motiv (ruka, hlava, zbraň, hodinky apod.), který generuje významový rámec. Výsledné nahloučení tvarů, barev, motivů a symbolů pak kolotá kolem tohoto těžiště v jakémsi symbolickém výru bez jasného začátku a konce. A tak se křísnutí v prehistorickém dávnověku může stát symbolickým začátkem všeho (Homo habilis). Stejně jako budou udřené ruce rolníka (Zahradník, podle Milleta) okopávajícího zrající rajčata a vnímajícího v nich zhmotnělý smysl své práce kontrastovat s vyobrazením dítěte těžícího v nelidských podmínkách nerostné suroviny (Coltan-Tantalum), jež spoluvytváří fundament silikonového bohatství naší postkoloniální civilizace, na němž valná většina obyvatel třetího světa nemá téměř žádný relevantní podíl. Veškeré toto lidské snažení, nacházení a ztrácení symbolicky graduje ve vyhlazeně chladné, ale dostatečně utilitárně zručné robotické ruce na obraze Cluster – Alter. Otázka práce je zde prostřednictvím její dehumanizace možná definitivně zbavena konotací k děděnému lidskému údělu stejně jako se zde víra v jedinou pravdu zcela ztrácí v informační redundanci, v níž lze nalézt, dohledat a zdůvodnit cokoli, nebo už vůbec nic.
Žijeme v čase digitální revoluce, klimatických změn, dezinformačních i skutečných válek. I z obrazů Jana Vrabčeka (které sám označuje jako encyklopedickou malbu) je patrné, že linearita teleologických jistot a nadějí pramenících z umění i ze života už dávno kamsi vyprchala. Na jejich místo se tlačí hypertextuální vír (ne)pravděpodobných scénářů a výkladů, v jejichž kontextu se vše může stávat klastrem – dočasnou koncentrací vzájemně provázaných jevů a skutečností, jejichž čtení není předem určeno, dáno ani zajištěno. I Vrabčekovy obrazy proto fungují jako takovýto významový uzel, či právě shluk, jehož smyslem je umožnit divákovi, aby se mohl myšlenkově rozebíhat do libovolných směrů, aniž by přitom zapomínal na to, co tyto směry by mělo vzájemně držet pohromadě.

Životopis a foto Jana Vrabčeka

Vernisáž výstavy se uskuteční ve středu 14. září 2022 v 17 hodin, výstavu zahájí Martin Mikolášek, kurátor výstavního projektu.