DETAIL INSCENACE

Tomáš Tichý (*1984) je absolventem Akademie výtvarných umění v Praze (2011). V roce 2009 rovněž studijně pobýval na Královské akademii v Antverpách. Jeho obrazy byly zastoupeny ve finálních výběrech významných evropských uměleckých cen jako např. Wells Art Contemporary, The Columbia Threadneedle Prize nebo CBM Prize. Na mezinárodní scéně spolupracuje s italskou galerií CRAG a německou Junge Kunst Berlin. Jeho výstava v Galerii současné malby v Divadle Antonína Dvořáka nazvaná Fata Morgana je jeho vůbec první ostravskou prezentací.

Ve své malbě zkoumá proměny lidské vizuální citlivosti v podmínkách digitální obrazové redundance. Jeho obrazové náměty se často pohybují na hraně mezi konkrétním a abstraktním, mezi viditelným a naznačeným. Inspiraci dříve hledal třeba ve světě sportu, módy a celebrit. V aktuální obrazové sérii se ale zabývá fenomény umělé inteligence, vizuální manipulace a virtuálního prostředí a jejich propojením s organickými motivy a environmentální tematikou. Zajímá se, zda a jak je vůbec možné transformovat malířský jazyk v podmínkách exponenciálně narůstající záplavy vizuální banality a deep fakes soustředě útočících na naši schopnost rozlišovat mezi pravdou, zdáním a manipulací. Ve svých obrazech proto nezkoumá realitu samotnou, ale především to, jak se (nejen v malbě) zásadně proměňuje způsob jejího zachycování. Svým způsobem tak vytváří jakýsi vizuální pandán k prorockému eseji Co malovat od Jeana-Francoise Lyotarda, podle nějž vidění není zdaleka jen pasivním procesem, ale aktivním aktem interpretace světa. Úkolem malíře pak je, aby znovu a znovu reflektoval samotný proces, podmínky, možnosti (nejen svého) vnímání a jeho možného strojového ovlivňování. Ještě dřív, než technologie ovládly všechny podoby naší dnešní vizuální kultury, viděl Lyotard malířství jako volný prostor, v němž umělec může a má překračovat hranice tradičních i současných pravidel reprezentace reality a zkoumat jejich únosnost, relevanci, koherenci a také stále častěji i jejich narůstající nestabilitu. Tím se malba stává (nebo stále zůstává) něčím víc než jen obrazem – je událostí, která diváka nutí přemýšlet a vstupovat do dialogu s viděným, se světem i se sebou samým.

Kurátor výstavy Martin Mikolášek