DETAIL PŘEDSTAVENÍ

Fotografie ze své podstaty není schopna reprodukovat minulost. Vždy ukazuje pouze její malý fragment vytržený z kontinuity času a prožitku. To, co se odehrálo před a po stisknutí spouště fotoaparátu zůstává mimo záběr. 
Síla fotografií Arkadiusze Ławrywiańce spočívá právě v této nespojitosti. Jeho snímky se nesnaží rekonstruovat historii ani ji spojitě vyprávět. Místo toho zachycují jednotlivé okamžiky, gesta a místa, v nichž minulost nemizí, ale přetrvává v přítomnosti. Stejně jako hudba jsou i jeho fotografie naplněny pauzami, zanechávají mezi sebou mezery, nedořečenosti a ticho, které vybízejí k jejich pozornějšímu vnímání. 
Každodennost, rituály a paměť se setkávají v obrazech ukazujících současný židovský život v Polsku. Snímky neilustrují dějiny, ale zachycují to, co se odehrává dnes – vztahy mezi lidmi, drobná gesta a místa, v nichž je minulost stále přítomná.
Na pozadí jiných fotografických projektů věnovaných židovské tematice se prezentované práce vyznačují odstupem od narativů založených na traumatu, rekonstrukci ztraceného světa či reportážním záznamu rituálů. Autor se na svých snímcích koncentruje na přítomnost, na zkušenost bytí spolu a na formy trvání, které nevyžadují spektakulární gesta ani jednoznačné příběhy.
Práce vznikaly po dobu více než patnácti let během pravidelných setkání a rozhovorů, založených na důvěře a vzájemném respektu. Jsou výsledkem autorovy všímavosti během společně stráveného času s fotografovanými osobami. Jejich intimita nevyplývá z překračování hranic, ale díky pozvání fotografa do světa, který obvykle zůstává pro vnější pozorovatele neviditelný.
Důležitou součástí tohoto vyprávění jsou také záběry míst poznamenaných historií – synagog, hřbitovů, macev a fragmentů městské krajiny. Jsou to prostory, v nichž se přítomnost mísí s nepřítomností a to, co je viditelné, sousedí s tím, co bylo ztraceno. Fotografie se tuto prázdnotu nesnaží zaplnit, ale umožňují ji opět vidět.
Snímky ze souboru Současní Židé v Polsku nás vybízejí k rozhovoru o tom, jak se díváme, jak si pamatujeme a jak dnes vyprávíme o židovském životě. Výstava nenabízí hotové odpovědi. Místo toho otevírá prostor pro pozorný pohled, představivost a osobní zkušenost diváka.

Iwona Germanek, kurátorka výstavy