DETAIL PŘEDSTAVENÍ

16. března 2013 v 18.30 hodin - Pražský komorní balet & Pavel Šmok I
12. dubna 2013 v 18.30 hodin - Pražský komorní balet & Pavel Šmok II

Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor, jehož počátky sahají do 60. let 20. století. U jeho zrodu stáli Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut, kteří v roce 1964 zakládají Studio Balet Praha. Na původní ideu Baletu Praha navazuje choreograf Pavel Šmok v roce 1975 pod názvem Pražský komorní balet. Vznik tohoto souboru znamenal velký zlom ve vývoji tehdy ještě československého baletu. Na repertoáru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů (L.Vaculík, P.Zuska, J.Kylián, R.North, Ch.Bruce, P.Delacroix, P.de Ruiter, J.Hackman, J.Kodet, J.Przybylowicz, L.Holánková a další). Za téměř půl století úspěšné činnosti a umělecké tvorby soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění České republiky a hlavního města Prahy v zahraničí (Izrael, Libanon, Indie, Čína, Austrálie, Kuba, Thaiwan, Německo, Lucembursko, Thajsko) a získal řadu významných ocenění (Ceny Českého literárního fondu za nejlepší choreografie, Ceny Thálie za mimořádné jevištní výkony, Ceny Tanečního sdružení ČR, aj.).

Současnou tvář Pražského komorního baletu reprezentuje 10 stálých a 6 externích tanečníků, kteří zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od neoklasiky přes techniky současného moderního tance. Tanečníci mají za sebou bohaté zkušenosti z kamenných divadel i alternativních tanečních scén v České republice nebo zahraničí. Nově jmenovaná umělecká rada Pražského komorního baletu v čele s prof. Ivankou Kubicovou a Hanou Turečkovou s využitím externí konzultantky Markéty Perroud pokračuje v tradici inovativního a progresivního souboru s českým a mezinárodním repertoárem. Oslovována je mladá generace úspěšných a tvůrčích českých i zahraničních choreografů (H. Turečková, T. Rychetský, J. Pokorný, J. Cemerek, Ji-Eun Lee, P. Kršiak, aj).
 

Mono No Aware, foto: Pavel Hejný

INFORMACE K PŘEDSTAVENÍM:


16. března v 18.30 hodin
Pražský komorní balet & Pavel Šmok I
Sinfonietta – Stabat – Mono No Aware
------------------------------------------------------------

SINFONIETTA
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková-Franková
Hudba: Leoš Janáček
Kostýmy: Pavel Šmok
Premiéra: 24. 4. 1985 v Havaně (Kuba)
Obnovená premiéra: 20. 10. 2012

Je známo, že Leoš Janáček nikdy neuměl a ani nechtěl psát „hudbu o hudbě“, že každému svému dílu vdechl jasnou ideu. O své Sinfoniettě napsal, že vyjadřuje „dnešního svobodného člověka, jeho duševní krásu a radostnost i jeho sílu a odvahu jíti bojem k vítězství.“ Tato skladatelova charakteristika dala obsahovou náplň i nenarativní, symfonické choreografii Pavla Šmoka.

 

	Mono No Aware, foto: Pavel Hejný
	Mono No Aware, foto: Pavel Hejný
	Hádej kolik je hvězd, foto: Pavel Hejný
	Hádej kolik je hvězd, foto: Pavel Hejný
	Hádej kolik je hvězd, foto: Pavel Hejný
	Stabat, foto: Roman Sejkot

STABAT
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková-Franková
Hudba: Antonín Dvořák
Kostýmy: Jan Jelínek
Premiéra: 18. 11. 1995
Obnovená premiéra: 1. 3. 2009

Antonín Dvořák napsal Stabat mater pod dojmem úmrtí svých dvou dětí. Kompozice sice dodržuje formální znaky církevní skladby včetně latinského textu, ale je nepokrytě česká a také vlastně velmi světská. Zármutek nad ztrátou dětí je pro všechny časy stejný.

MONO NO AWARE
Choreografie: Hana Turečková
Hudba: Georg Friedrich Händel, Štěpán Polanský
Asistent choreografie: Lenka Kolářová
Kostýmy: Hana Turečková, La Formela
Světelný design: Markus Selg, Hana Turečková, Jakub Sloup
Umělecký poradce: Markus Selg
Premiéra: 11. 12. 2011

Termín „mono no aware“ se objevuje v japonské literatuře a lze ho volně přeložit jako autentický povzdech bytosti. Jedná se o schopnost velké citlivosti, o uvědomění si krásy a pomíjivosti estetického předmětu nebo bytosti, jejímž ztělesněním je v japonské tradici například krátké trvání sakurového květu. Je to jakýsi „výkřik duše“, vyřčení úžasu nad pomíjivou křehkostí nádherných lidských snů, ale i nad prchavostí, bolestí, stárnutím a často zvrhlou, neodbytnou žádostivostí, i nad všudypřítomným zánikem a rozkladem. V zachycení této rozpadající se krásy v tanci se dotýká Hana Turečková kolektivní paměti lidstva. Myšlenku na toto téma vytvořit choreografii jí vnukl butó workshop s geniální japonskou butó tanečnicí Sumako Koseki a její výklad a ztvárnění krásy, která pomíjí.

12. dubna v 18.30 hodin
Pražský komorní balet & Pavel Šmok II
Zjasněná noc – Trio g moll – Hádej kolik je hvězd
------------------------------------------------------------------------------

ZJASNĚNÁ NOC
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
Hudba: Arnold Schönberg
Výprava: Jan Dušek
Obnovená premiéra: 1. 3. 2009

Smyčcový sextet Zjasněná noc (op. 4 z roku 1899) je programní skladba, podnícená stejnojmennou básní Richarda Dehmela. Vypráví o ženě, která ze strachu před samotou podlehla nahodilému partnerovi a otěhotní s ním, avšak její milý ji přesto neopustí. Tuto zápletku uchovává ve své inscenaci i Pavel Šmok, přesazuje však děj do válečné a těsně poválečné doby. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. První z nich – reálná – se odehrává po skončení 2. světové války: židovské dívka, která přežila hrůzy nacistického ghetta, vypráví svému milému o své nedávné minulosti, o své lásce k spoluvězni, jeho odsouzení k smrti – i o tom, že nosí pod srdcem jeho dítě. Toto vyprávění tvoří druhou, „starší“ časovou rovinu. Její nový životní partner prožívá při jejím vyprávění krutý duševní boj, láska se tu střetává se žárlivostí i mužským sobectvím, ale nakonec se muž s dívčinou minulostí smiřuje a ruku v ruce s ní kráčí vstříc společné budoucnosti…

TRIO G MOLL
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
Hudba: Bedřich Smetana
Kostýmy: Josef Jelínek
Obnovená premiéra: 14. 11. 2012

Program této Smetanovy skladby (op. 15 z roku 1855) je dán skladatelovou bolestí nad smrtí dcery Bedřišky; ustálená konvenční forma je tu bohatě nasycena obsahem a emocionální silou. Pavel Šmok ve své taneční kompozici nejenže – jak je u něho ostatně obvyklé – citlivě sleduje hudební tvar Tria, ale naléhavě vyjadřuje i jeho „mimohudební“ myšlenkový a citový obsah.

HÁDEJ KOLIK JE HVĚZD
Choreografie: Hana Turečková
Koncept: Hana Turečková, Pavel Kotlík
Kreativní spolupráce na duetu: Tomáš Červinka
Hudba: Arvo Pärt – für Alina, Štěpán Polanský
Kostýmy: Katarze, vybrala Hana Beranová
Světelný design: Pavel Kotlík
Premiéra: 21. 9. 2012

Spadnout do své duše a pátrat po jejím obsahu, vyjít ze sebe a poznat v sobě jiného člověka, otevřít svou mysl a putovat vesmírem bez hranic. Choreografie volně inspirována knihou Jacka Londona Tulák po hvězdách, ve které hlavní hrdina uvězněný ve svěrací kazajce umrtvuje své tělo, aby oživil svou duši a putoval bez hranic životy lidí, a tím poznával duši lidstva. Je to příběh o svobodě a síle ducha, které překonají všechny ubohé stavy těla a rozletí se ke hvězdám.

Více fotek najdete zde.