KRZYSZTOF PASTOR - ŽIVOTOPIS

Choreograf a umělecký ředitel Polského národního baletu Krzysztof Pastor studoval balet na baletní škole ve svém rodném městě Gdaňsku. Po skončení studia působil od roku 1975 v Polském tanečním divadle Conrada Drzewieckého, který je označován jako reformátor polského baletu. Po čtyřech letech přešel do Velkého divadla v Lodži (Teatr Wielki w Łodzi).V roce 1983 se Pastor stal sólistou baletu v Lyonské opeře (Le Ballet de l’Opéra de Lyon) a tančil v baletech a choreografiích Graye Veredona, Hanse van Manena, Kurta Joosse a jiných. V letech 1985–1995 tančil v Holandském národním baletu (Het Nationale Ballet), kde spolupracoval s mnoha známými choreografy, jako byli Carolyn Carlson, Nils Christie, Nacho Duato, Rudi van Dantzig, Jan Linkens, Eduard Lock, Hans van Manen, Maguy Marin, Toer van Schayk, Nina Wiener a Peter Wright. Ztvárňoval hlavní role v klasických a neoklasických baletech a také v moderních dílech.

Počátky jeho choreografické tvorby
V roce 1986 dokončil Pastor své první choreografické dílo určené pro mezinárodní galapředstavení v Lodži. Byl tvůrcem různých představení pro choreografické workshopy Holandského národního baletu a v roce 1992 byl požádán, aby navrhl baletní kreaci na Šostakovičovu Komorní symfonii pro hlavní program souboru. V roce 1995 začal pracovat jako nezávislý choreograf na volné noze. V sezóně 1997/1998 spolupracoval jako choreograf s Washingtonským baletem a v sezóně 1998/1999 s Holandským národním baletem. Za dobu svého působení v oboru se Pastor stal uznávaným choreografem na mezinárodní scéně. Vytvořil více než padesát baletních inscenací, včetně vysoce ceněných děl jako Do Not Go Gentle… a In Light and Shadow (Ve světle a stínu) nebo rozsáhlých, nezkrácených produkcí Kurt Weill, Acid City, Don Giovanni, Tristan, Nebezpečné známosti anebo Fantastickou symfonii pro Australský balet.

 

Ceny za choreografii v počátcích jeho tvorby
V roce 1995 získal Pastorův duet Detail IV zlatou medaili za choreografii na mezinárodní baletní soutěži v Helsinkách. V roce 2000 mu byla polským ministerstvem kultury udělena medaile u příležitosti oslavy dvoustého výročí vzniku polského baletu a v témže roce získal v Nizozemsku cenu za choreografii v soutěži Dancers Fund’79. Jeho choreografie Do Not Go Gentle... (báseň Dylana Thomase, 2000) a Kurt Weill (2001) byly v Nizozemsku považovány za velmi významné umělecké události sezóny a jako takové byly i prezentovány na Holandských dnech tance. V roce 2001 nominoval Bojšoj teatr v Moskvě jeho ambiciózní a odvážnou inscenaci Kurt Weill na udělení prestižní mezinárodní Ceny Benois de la Danse, a to hned ve třech kategoriích.

 

Choreografická práce spojená s Holandským národním baletem a dalšími divadly
V lednu 2003 byl Krzysztof Pastor jmenován stálým choreografem Holandského národního baletu, o kteroužto funkci se dělil s Hansem van Manenem. V době svého zdejšího působení vytvořil díla Si después de morir a Voice (Hlas), která měla premiéru na Holandském festivalu v roce 2004 a dále inscenace Don Giovanni, Crossing Paths (Křižovatky), Suitefor Two (Suita pro dva) a Visionsat Dusk (Vize za soumraku). V prosinci 2007 ho požádal Bojšoj balet v Moskvě o spolupráci se Svetlanou Zakharovou na duetu z Tristana a na sólovém výstupu z díla Voice. V květnu 2008 uvedl Skotský balet v Edinburghu premiéru Pastorovy vlastní zkrácené verze Prokofjevova Romea a Julie. Jeho díla Moving Rooms (Prostory k nastěhování) a Šeherezáda, specielně nastudovaná pro Holandský festival, uvedl Holandský národní balet v premiérách v letech 2008 a 2009. Poslední, co pro Amsterdam vytvořil, byly choreografie Dumbarton Dances (Dumbartonské tance, 2009) na hudbu Igora Stravinského a Nijinsky – Dancer, Clown, God (2010).
Vedle své činnosti v Holandském národním baletu spolupracoval Pastor s mnoha baletními soubory v jiných zemích, jako jsou: Královský švédský balet, Bolšoj balet v Moskvě, Skotský balet, Washingtonský balet, Balet a opera Drážďany, Izraelský balet, Královský vlámský balet, balet polské Národní opery ve Varšavě (Góreckého Třetí symfonie, 1994), Lotyšský národní balet, Litevský národní balet, Donau balet, Maďarský národní balet, Národní balet Brno, Státní balet v Ankaře, Australský balet, Západoaustralský balet, Královský balet na Novém Zélandu a Čínský balet v Hongkongu. Dále vytvořil menší choreografická díla pro mnohé taneční osobnosti.

 

Festivaly a soutěže
Jeho díla byla součástí programu renomovaných festivalů, jako jsou: Holandský festival, Holandský taneční festival, Edinburský festival a také se těší velké oblibě publika při mezinárodních baletních soutěžích. Het Nationale Ballet (Holandský národní balet) prezentoval jeho choreografie na svých turné po Nizozemsku, Francii, Kanadě a Velké Británii. V roce 2008 uvedl Australský balet jeho Fantastickou symfonii jako prestižní představení při svém hostování v Paříži. Pastor byl taktéž často členem porot v choreografických soutěžích, jako jsou: Choreografická soutěž v Groningenu, Soutěž Eurovize pro mladé tanečníky ve Varšavě, Mezinárodní baletní soutěž v New Yorku, jedna z nejprestižnějších soutěží Benois de la danse v Moskvě (baletní Oscaři), Mezinárodní baletní festival Dance Open v Sankt Petěrburgu a Polská národní taneční soutěž v Gdaňsku. 

 

Tvorba spojená s varšavskouNárodní operou
Po létech umělecké absence v Polsku ho Velké divadlo – Národní opera požádala, aby zde zinscenoval svého Tristana na hudbu Richarda Wagnera. Po první návštěvě Varšavy požádal generální ředitel Waldemar Dąbrowski Krzysztofa Pastora, aby převzal funkci ředitele baletu Národní opery s tím, že mu dá volnou ruku při uměleckém vedení souboru a zajistí mu další postup. Pastor nastoupil do své nové funkce 18. března 2009, přičemž nadále plnil své povinnosti jako rezidentní choreograf holandského Het Nationale Ballet v Amsterdamu, a to do června 2017.

Jako ředitel baletu Velkého divadla – Národní opery jednak obnovil své starší balety:

Kurt Weill (2009), In Light and Shadow (2010), Moving Rooms (2012), Romeo a Julie (2014), The Tempest a Bolero (2016), jednak vytvořil kreace speciálně pro tento soubor, jako jsou: And the Rain Will Pass… (2011), Adagio&Scherzo (2014), Casanova ve Varšavě (2015), vlastní originální verze Labutího jezera (2017) a choreografie na Chopinovu skladbu Concerto in F minor (2018).

 

V roce 2018 vytvořil balet Dracula pro Západoaustralský balet v Perthu (West Australian Ballet)a balet Podivuhodný mandarín pro Litevské národní divadlo opery a baletu ve Vilniusu. 

 

Krzysztof Pastor převzal od 10. října 2011 dodatečné povinnosti uměleckého ředitele baletu v Litevském národním divadle opery a baletu ve Vilniusu. Gintautas Kėvišas, bývalý generální ředitel tohoto divadla, jej totiž na základě jeho úspěchů v polské Národní opeře požádal, aby vdechnul nový umělecký život do zdejšího baletního souboru.

 

Pastor obdržel zvláštní ceny od ministra kultury a národního dědictví Polské republiky, od Polského divadelního uměleckého svazu, Polské společnosti autorů a skladatelů, zlatou medaili za zásluhy o kulturu Terpsychora a Čestnou zlatou hvězdu Ministerstva kultury Litevské republiky. V roce 2017 získal titul Wybitnego Polaka (Vynikající Polák) z nadace Polského propagačního symbolu Teraz Polska.