(4. 5. 1884, Všestudy [okr. Mělník] – 1. 8. 1957, Praha)
Rodák z malé vesnice u Prahy se do slezské metropole přestěhoval za prací redaktora v roce 1911. Z Prahy neodešel v dobrém. Jako významný činitel anarchistického hnutí se rozešel se spolkem a rozhodl se své zkušenosti uplatnit v ostravské redakci.
Jako šéfredaktor Moravskoslezského deníku se stal také prvním, kdo se v Ostravě dozvěděl o vyhlášení Československé republiky 28. října 1918. V podvečer obdržel od svého vídeňského kolegy z redakce Vídeňských novin stručnou informaci: „Jsou zde zprávy, že v Praze vypukla revoluce. Byla prohlášena státní samostatnost. Podrobnosti neznám, ale je to jisté.“ Zprávu tehdy spolu s dalšími ohlásil v Národním domě, kde se právě hrálo představení Pan Johanes (1918) s tehdy mladičkým Oldřichem Novým. O celých jedenáct let později už Ladislav Knotek stanul v čele Národního divadla moravskoslezského jako čtvrtý ředitel, i když za poněkud neobvyklých okolností. O Ladislavu Knotkovi bylo známo, že byl ambiciózním mužem, který o pozici divadelního ředitele stál už po odchodu prvního ředitele Václava Jiřikovského. Jako tajemník Spolku NDMS značně komplikoval ředitelování i třetímu řediteli Miloši Novému. A tak se Ostravou nesly zvěsti, že vypsaný konkurz s 23 (!) uchazeči byl předem rozhodnut: žádný z uchazečů se nezdál dostatečně vhodný, a tak byl jako „dočasné“ řešení zvolen právě tajemník Spolku NDMS Ladislav Knotek. Netrvalo ale dlouho a od října roku 1931 byl už definitivně odsouhlasen jako nový ředitel (1930–1939).
Udržet divadlo v provozu – to musel být jediný cíl. Divadlo totiž vedl v době hospodářské krize. Rozšířil tedy zájezdovou činnost (do dvaceti okolních měst!), zavedl pravidelná pohostinská představení pražských herců každou první neděli v měsíci, vrátil se k populárním a výdělečným ostravským revuím (Kdy bude z tebe, Ostravo, nebe?, 1930). Postaral se o výnos i vskutku invenčním způsobem, když před každým představením promítal na oponu reklamu na ostravské podniky, stejně jako tomu bylo v kině. Prosadil i další modernizace, ať už šlo o světelný park, či o zřízení pohyblivých portálů a nové točny. Bylo znát, že se poprvé ve vedení divadla prosadil odborník na administrativu, který nebyl svou profesí divadelní umělec. Sám se angažoval zejména ve vedení souboru operety, jíž zajistil nemalé finanční prostředky. Důvod byl pro Knotka příznačný. Chtěl překonat svého velkého konkurenta, ředitele Antonína Drašara, který měl toho času v Olomouci nejlepší operetu u nás. Nezapřel v sobě duši obchodníka, a tak si sám vyhledal dobré zdroje pro nákup potřebného materiálu. Ať už to bylo dřevo a barvy na kulisy, látky pro kostýmy, nebo hudební nástroje a struny, vždy měl u mimoostravských firem vyjednané lepší podmínky než u těch ostravských.
V čele divadla nakonec i za nesnadných hospodářských podmínek setrval celých devět let. Na začátku roku 1938 byl poprvé veřejně kritizován za neudržitelnou finanční situaci, divadlu dokonce hrozilo předčasné ukončení sezóny. Do nové tak už nenastoupil. Po obsazení Československa nacisty se přestěhoval do Prahy a do Ostravy už se nikdy nevrátil.
