DOMENICO FRANCHI - ŽIVOTOPIS

Narodil se v roce 1968 v italském městě Brescia, kde studoval střední uměleckou ško-lu (Liceo Artistico Vincenzo Foppa). V roce 1991 absolvoval obor scénografie na Katedře scénografie u prof. Gastona Marianiho na Akademii výtvarných umění v Miláně (Accademia di belle arti di Brera). Ve velmi mladém věku, již během studií, pracoval jako asistent italského scénografa a designéra Tita Varisca.

Během let 1998–2008 působil Domenico Franchi jako spolupracovník scénografa Ezia Frigeria. V tomto období realizoval zhruba 30 inscenací pro proslulé mezinárodní operní scény. Patří mezi ně tituly, jako jsou například Othello (režie Graham Vick), Teatro alla Scala v Miláně; Prsten Nibelungův (režie Nicolas Joel), Théâtre du Capitole Toulouse; Un ballo in maschera (režie Andrej Končalovskij), Teatro Regio Parma; Fidelio (režie Werner Herzog), Teatro alla Scala v Miláně; Madama Butterfly (režie Mario Gas), Teatro Real Madrid; Hamlet (režie Nicolas Joel), Théâtre du Châtelet Paris.

Od roku 1992 do současnosti vytvořil scény a kostýmy pro více než 80 operních i neoperních inscenací včetně titulů současného tance. Spolupracoval s významnými kulturními institucemi, jako jsou Abao Opera v Bilbau, La Biennale Teatro di Venezia v Benátkách, Řecká národní opera, Sarajevský divadelní festival, Cantiere Internazionale d’Arte v Montepulcianu, Teatro de la Zarzuela v Madridu, Teatro Verdi v Terstu, Nadace Areny di Verona, Teatro Stabile del Friuli Venezia Giulia, CTB, Královský palác v Miláně, Theater Bonn, Opernhaus Kiel, Velké divadlo v Lodži, Národní divadlo Záhřeb, Teatro Lirico v Cagliari, Petrohradské divadlo hudební komedie, Théâtre Nanterre-Amandiers v Paříži.

Od roku 1995 do roku 2002 spolupracoval s choreografkou Giuliou Gussago, která mu přiblížila experimenty současného tance zaměřené na propojení expresivních výrazových prostředků. V tomto období pracoval na instalacích a performancích, které zkoumají možnosti pohybu a „dramaturgické“ využití vizuálního umění ve vztahu k tanci a soudobé hudbě. Jeho zájem o prolínání tance se scénografií ho přivedl ke spolupráci s choreografem Giorgiem Madiou.

Domenico Franchi získal v roce 2009 mezinárodní cenu Cinearti La Chioma di Berenice za nejlepší italské divadelní kostýmy vytvořené pro operu Alessandra Solbiatiho Il Carro e i Canti (režie Ignacio Garcia), která byla inscenována v divadle Teatro Verdi v italském Terstu.
Souběžně vytváří instalace současného umění. Jako vizuální umělec používá různé expresivní techniky a několik let se věnuje digitální audiovizuální tvorbě, ve kterém zkoumá lidské vlastnosti. S umělci z různých uměleckých oborů spolupracoval na více než 30 projektech a vystavoval svá díla v mnoha italských a zahraničních institu-cích. Mezi jeho nejvýznamnější projekty patří: Cose che ho Visto, Pelle d’Uovo, Squ-are, La „forma“ umana, Meta-, Naturale Innaturale.

V letech 2005–2016 byl Domenico Franchi profesorem a fakultním koordinátorem scénografie na Akademii výtvarných umění Santa Giulia v Brescii. Od roku 2016 pořádá četné konference a workshopy.
 

www.domenicofranchi.com