Joris Barcaroli se narodil ve francouzské Nice. Započaté studium hry na klasickou kytaru jej v roce 2003 přivedlo na tamější konzervatoř, kde spolu s hrou na kytaru studoval i skladbu a orchestraci. V roce 2008 se stal posluchačem oboru hudební ana-lýza a komorní hra na Národní hudební škole ve městě Aulnay-sous-Bois.

Současně vystudoval obor dirigování na Konzervatoři Iannise Xenakise. Následně začal komponovat hudbu pro divadelní školu Cours Florent v Paříži, kde také studoval herectví. Zpět do Nice se vrátil roku 2013, a to na konzervatoř, na které studoval lyrický zpěv a hru na barokní či různé tradiční drnkací strunné nástroje, jakými jsou středomořská loutna nebo bouzouki. Mnoho se také naučil jako hudebník a zpěvák v rozličných hudebních představeních a uskupeních. Se zápalem pro lyrické divadlo zpíval několik let v operetách a komických operách, vedle toho byl však stálým členem tradiční jihofrancouzské vokální skupiny zvané Corou de Berra.

Jeho první spoluprací s choreografem Michelem Bejarem byla v roce 2009 inscenace Ti druzí (Les Autres) pro soubor Ballet national de Marseille.

Složil oratorium Orpheus, nezničitelné světlo (Orphée la lumière increvable; 2016), operetu Kocour v botách (Le Chat Botté; 2017), operu Červený a černý (Le Rouge et leNoir; 2018) a operetu Nastávající snoubenci (Fiancés en Herbe; 2020). Díky své praxi s různými formami tradiční hudby složil také množství soundtracků pro doku-mentární snímky o Španělsku a Alžírsku pro francouzskou TV, jako skladatel a autor instrumentací pracoval též s mnohými tradičními orchestry a vokálními skupinami. Každý rok píše scénickou hudbu k několika inscenacím francouzských divadelních souborů, jako je například cirkusová show Velký kapesní orchestr (Le grand Orche-stre de Poche; 2019) nebo Molièrovo drama Škola manželů (L’école des Maris; 2020).
 
Inscenační tým - Sezóna:
KORZÁRHudba