MILOŠ NOVÝ - ŽIVOTOPIS

(16. 2. 1879, Praha – 3. 9. 1932, Praha)

Miloš Nový převzal ředitelské místo NDM v roce 1926 po řediteli Františku Uhlířovi a hned začal ostravské publikum seznamovat s progresivními trendy. Za jeho působení se v Ostravě rozvíjel expresionistický režisér Karel Prox i Oldřich Stibor se svým avantgardním Studiem. Miloš Nový přišel do Ostravy už jako zkušený herec z Národního divadla, kde působil pod vedením vynikajícího režiséra Karla Hugo Hilara. Miláčkem pražského publika se stal už roku 1913, když exceloval v Národním divadle jako úplně první český profesor Higgins v Shawově hře Pygmalion. S velkým zaujetím obdivoval počátky kinematografie, sám byl jedním z prvních herců spolupracujících s němým filmem – zahrál si v Čaroději (1918), Yorickově lebce (1919) či Papá (1919), které také režíroval! Je velká škoda, že se ani jeden film do dnešních dní nedochoval. Byl by svědectvím nejen jeho noblesního herectví, ale také živou vzpomínkou na něj coby oblíbeného strýce Oldřicha Nového, kterého přivedl k herectví!

I v Ostravě ale Miloš Nový ztvárnil celou řadu hlavních rolí, a to v inscenacích, které si také sám režíroval. Ať už to bylo v Othellovi (1926), v Králi Václavu IV. (1926), v Noci na Karlštejně (1927), Cyranovi z Bergeracu (1929) či Hamletovi (1930), vždy zaujal svou hereckou jistotou a precizním slovním projevem. Cítil se být více hercem než ředitelem. Mezi kolegy byl oblíbený, vystupoval ve společnosti vždy s elegancí sobě vlastní, zakládal si na svém uhlazeném zevnějšku a vybraném smyslu pro jemný humor. Během svého ředitelského období získal pro divadlo později významného režiséra Oldřicha Stibora. Nejdříve ho zaměstnal jako úředníka pro „intelektuální spolupráci v divadle“, ale dal mu zároveň první příležitosti režírovat. Když přišel Stibor s návrhem na vytvoření divadelního Studia, v němž by získal prostor divadelní experiment, který jinak neměl na oficiální scéně místo, byl Nový této myšlenky příznivcem a podporovatelem. Jako rodilý Pražák se však stále vracel do Prahy a Prahou chtěl Ostravu inspirovat jak v dramaturgii, tak i v režii. Často zval k pohostinským hrám pražské divadelní hvězdy, které, jak se ukázalo, zaručovaly vždy vyprodané hlediště. Nevěnoval se ale pouze činohře. S úspěchem režíroval v Ostravě rovněž dvě opery: Dalibora (1927) Bedřicha Smetany a Dědův odkaz (1927) Vítězslava Nováka. Mimoto spolu s Jaroslavem Skálou a Břetislavem Hrstkou napsal pro ostravský operetní soubor libreto k revue Od večera do rána (1927).

Na ředitelské místo Miloše Nového si ale dělal nároky již nějakou dobu tajemník Spolku Národního divadla moravskoslezského Ladislav Knotek, který často upozorňoval na nedostačující finanční situaci divadla a naléhal na Nového rezignaci.

Pod palbou neustálé kritiky se Miloš Nový po čtyřletém působení v čele ostravského divadla skutečně rozhodl rezignovat. K rozloučení s ostravským divadlem si Nový zvolil svou životní roli – profesora Higginse v Shawově Pygmalionovi, v níž se před čtyřmi lety s Ostravou seznamoval.