30. 3. 1858, Nový Jičín – 18. 3. 1925, Vídeň
výtvarník, autor stropní malby v Divadle Antonína Dvořáka
Narodil se 30. března 1858 nedaleko Ostravy, konkrétně v Novém Jičíně. Jeho otcem byl malíř pokojů Julius Veith, který se zabýval také dekorativní malbou. Syn mu jako chlapec při práci pomáhal a už tehdy se u něj začalo projevovat nadání. Otec brzy rozpoznal talent svého syna, a přestože chtěl, aby po něm Eduard převzal řemeslo, rozhodl se nasměrovat jej na uměleckou dráhu. Vzal Eduarda s sebou na Světovou výstavu do Vídně, a ten zde posléze začal studovat malířství. Nastoupil na Školu uměleckých řemesel rakouského muzea, kde se jeho učitelem stal Ferdinand Laufberger. Veith si jej velmi vážil a později o něm ve svých autobiografických poznámkách napsal: „Zavázal si mne vřelými díky a ještě dnes jako šedesátiletý stále poznávám, jak výstižné byly jeho rady, jak bezpečně vedl mne a další své žáky a jak mě vždy vytrestalo, když jsem někdy později opustil jím vytyčenou cestu.“
I Laufberger byl zřejmě přesvědčen o Veithově talentu, protože na Světové výstavě v Paříži v roce 1878 jej pověřil dokončením zakázky na výzdobu výstavní budovy. Touto prací Veith úspěšně absolvoval studium ve Vídni.
Evropské zkušenosti
Pracoval poté chvíli se svým otcem v Novém Jičíně, pomohl mu při výzdobě několika kostelů, synagog a slavnostních sálů. Následně cestoval po Evropě, maloval v Terstu, navštívil i Benátky a vrátil se zase do Vídně. Tehdy dostal významnou zakázku na výzdobu nového velkého kostela Donna Balascha v Bukurešti. Práce byla úspěšná a přinesla mu v Rumunsku další příležitosti: strop paláce krále Carola, nástěnné obrazy pro zámek Manesti nebo malby pro argentinského velvyslance. Po krátkém období úspěchu přišlo vyčerpání úspor a Veith se opět vrátil k otci do Nového Jičína. V této době zde pracoval na výzdobách vil slavné kloboučnické rodiny Hückelů (vily byly po druhé světové válce přeměněny na dětské ozdravovny) a vytvořil malířskou výzdobu také pro budovu krajského soudu a Spolkového domu.
Práce pro divadla
Poté odjel zase do Paříže, kde však po dlouhou dobu nedostal žádnou práci. Vydal se tedy na cestu po Evropě, když vtom jej dostihla zpráva, že jeho návrh k vymalování pražského Nového německého divadla (dnes Státní opera) v soutěži vyhrál! Namaloval zde osm stropních obrazů a oponu. Nedlouho poté vyhrál se svými návrhy další soutěž, tentokrát šlo o výzdobu vídeňského Volkstheateru. Provedení této objednávky Veithovi přineslo značný ohlas, takže obdržel mnoho dalších zakázek, například od Rotschilda, hraběte Seilerna a podílel se také na výzdobě
pražského Rudolfina. Další jeho návrh zvítězil při výběru výzdoby Mariatereziánského sálu v Hofburgu, kde 14 lunetami vyzdobil nový slavnostní sál. Provedl výzdobu berlínského divadla Unter den Linden i ostravského Městského divadla, dnes Divadla Antonína Dvořáka.
V roce 1905 byl jmenován profesorem na Technické vysoké škole ve Vídni, kde s přestávkami žil trvale od ukončení studií. Přesto nikdy neztratil kontakt se svým rodným městem, často zde vystavoval. Svou práci však s úspěchem představil i v evropských metropolích: Berlíně, Vídni, Antverpách nebo Paříži. Ještě za svého života se stal váženým a uznávaným malířem. Zemřel náhle po operaci 18. března 1925 ve Vídni.
