 |
|
|
Malíř a pedagog Daniel Balabán představuje vrstevnatý soubor obrazů z let 2001 až 2004 sjednocený tématem těla. Název výstavy je metaforou bazální přitažlivosti ženského těla, potažmo těla vůbec. Tělo je zbraň, která je podmaňující, ohrožující, ale i ohrožená. Její přitažlivost a extáze vyniká právě díky silám zmaru a pomíjivosti, které na ni působí.V obrazech malíř kontrastuje tělesný fenomén se silami racia, symbolizovanými geometrickým řádem. Jako pandán se k hlavnímu dějství na některých obrazech objevuje příroda, která je jakousi mimoběžnou připomínkou jiného, než lidského řádu.
Formálně se obrazy pohybují od lehkých, téměř nematerializovaných prací, provedených sprejem a šablonami, k hutným, haptičtějším polohám, vyjádřeným olejomalbou.
Obrazy nabízí příležitost k novým zamyšlením nad existenciálními souřadnicemi našeho bytí.
|