KATARINA SZANYI: MY MEANDERS

My meanders / Katarína Szanyi
V sobotu jsem navštívil Katarínu, abychom si společně prohlédli její nové obrazy a vybrali kolekci pro dnešní výstavu. Když jsem se vracel domů, tak jsem se, uvažuje nahlas, manželky zeptal, co bych o Kataríně, myšleno o jejím díle, měl tak říct. Eva mi odpověděla, že mám říct, že je to fajná holka. Takže Katarína je fajná holka, ale to většinou všichni víme, i to, že je otevřená, bezprostřední, živá a je v ní stále ta dívka, která dokáže být okouzlena světem, která má v sobě potřebu objevovat a nově prožívat situace a intenzivně vnímat atmosféru . A to se do její tvorby neomylně promítá. Moje mladší dcera, která byla na návštěvě u Kataríny s námi, se sice tvářila, jakoby tam nebyla, ale cestou domů manželku doplnila podnětem, že její obrazy mají v sobě tajemství, že i když jsem o nich již nekolikrát psal, tak v nich mohu vidět stále něco nového a že Katarína maluje světlem namísto barvami a obrazy jí prozařují ateliér.

Pravdou je, že u Zrzavé Mery jsme se s Katarínou náhodně ani plánovaně už léta nesetkali. Má to při tom jen 4 patra ze svého bytu a navíc Olivka je již velká holka a mámu by na jedno určitě pustila. Není čas, nálada, doba jakoby zvážněla a ztěžkla. I já odjíždím po akcích hned domů, nezdržím se jako jindy. Možná je to jen můj vzdáleností a osobním natočením či jistou únavou zkreslený pohled, ale v každém případě umění prožívat bezprostředně, vidět za oponu, umět poodhrnout závěs, schopnost naladit se na jemné proměny, na pomíjivé okamžiky, na ony chvíle, kdy padá rosa, vychází slunce, na situace, které co nevidět nastanou, aby se již nikdy nezopakovaly, je o to vzácnější a cennější. To Katarína již několik let dobře ovládá a v poslední době těžiště své sensibility vychyluje z žité a prožívané skutečnosti směrem do obrazu a jeho nekonečného prostoru. Možná stačilo kdysi umět přesně vidět, poodstoupit a přepsat prožité a viděné do jazyka obrazů, když Katarínin tvůrčí proces značně zjednoduším. Dnes malířka svůj svět konstruuje, vytváří jakoby z ničeho. Má před sebou jen čisté plátno, vedle sebe barvy a tvary a v sobě zkušenosti, pocity a tužby. Malba se jí vyvíjí sama, barevné skvrny si říkají o další konkrétní postup, jedna línie předurčuje následné tvary. Katarína už několk let nepoužívá štětec, ale maluje pomocí šablon, stříká barvy airbrushem nebo jen tak nahrubo a hledá nové postupy jak vyjevit jedinečné. Její rukopis je méně osobní, méně zatížený, ale více otevřený, současný. Katarína zůstává tradiční tam, kde nemůže jinak – v zobrazování světa vnějšího, vnitřního a v aktivní účasti na poloimprovizovaném hledání nových tvarů a výrazů, aby sama se někdy podivovala, kam že to kráčí. Katarína si vytvořila svůj způsob malby, rozpoznatelný a původní. Ale neopakuje se, její citlivost a touha uchopovat neustále něco jiného a jinak, ji to ani neumožňuje.

Jsou Kataríniny obrazy figurální nebo abstraktní? Má taková otázka dnes vůbec smysl a v případě Kataríny jak by mohla být zodpovězena? Samozřejmě, že antagonismus obou pojmů, spor o to, co je progresivní a co konzervativní, je už několik desetiletí pasé, navíc Katarína tuto otázlu převrací tím, že i když na jejích obrazech nic z předmětné reality nevidíme, vždy cítíme její silnou přítomnost. V mnohých obrazech zdánlivě nepředmětných se nám při bližším zkoumání vylupují tvary a siluety částí postav žen a dívek sedících, v předklonu, v podřepu, schoulených a splývajících se svým okolím, s krajinou, v níž se v poslední době často ocitají.

Meandr v lehce přeneseném slova smyslu je častým útvarem v obrazech Kataríny, může to být záhyb látky, lem šatů, křivka těla, náznak krajiny. Meandr jako princip a přírodní útvar je velmi živý organismus, proměňující v závislosti na mnoha okolnostech svou polohu, tvar, povrch i místo, tvorba menadrů je nekonečná, i když některý může fragmentarizovat a dávat vznik jezerům a slepým ramenům.

Kurátor výstavy – Martin Klimeš.