►PROGRAM
|
SOBOTA 25. června 2022 v 19 hodin v Divadle Jiřího Myrona
Salvatore Sciarrino (1947)
Superflumina Jednoaktová opera pro tři sólisty, orchestr a sbor z roku 2010 Hudba a libreto: Salvatore Sciarrino Dirigent: Lilianna Krych Režie: Pia Partum Scéna, kostýmy, světla: Magda Maciejewska
Choreografie: Agnieszka Dmochowska
Video: Ola Ołdak
Účinkují: Anna Radziejewska, mezzosoprán (Žena) Jan Jakub Monowid, kontratenor (Mladík–Vzdálený hlas) Artur Janda, baryton (Kolemjdoucí–Policista) Ostravská banda, ONO – Ostrava New Orchestra Canticum Ostrava, smíšený sbor Jurij Galatenko, sbormistr Česká premiéra, 90’ V italském originále s českými a anglickými titulky. |
Dějištěm Sciarrinova nového hudebního divadla podle lyrického románu Elisabeth Smart je velké nádraží. Místo kolektivního proudění a putování, davu i osamělosti zároveň. Místo zveličeného hluku, shromaždiště pro lidi bez domova. Protagonistkou je žena, pravděpodobně bezdomovkyně, která se ztratila a prožila bolestnou noc: mluví v hádankách, nikdo ji nechce vyslechnout a nikdo jí nerozumí, dozvídáme se jen fragmenty jejích příběhu a setkávání. Salvatore Sciarrino náleží k soudobým skladatelům, kteří výrazně přispěli k inovaci hudebního divadla naší doby. Svůj nezaměnitelný hudební jazyk, jenž se často dotýká hranic zvuku, spojuje s novátorskou dramaturgií. (...)
|
||
|
NEDĚLE 26. června 2022 v 19 hodin v Divadle Antonína Dvořáka
Matouš Hejl (1989)
Opera Ibsen / Přízraky Opera o třech dějstvích, 2021–2022 Hudba: Matouš Hejl Libreto: Lucie Trmíková (na základě hry Henrika Ibsena v překladu Františka Frölicha) Dirigent: Bruno Ferrandis Režie: Jan Nebeský Scéna: Jan Nebeský, Petra Vlachynská Kostýmy: Petra Vlachynská Instalace a video: Tine Surel Lange Účinkují: Lucie Trmíková (Helena Alvingová), Miloslav König (Osvald Alving), Igor Chmela (Pastor Manders), Petr Jeništa (Jakub Engstrand), Magdalena Malá (Regina Engstrandová), Jan Mikušek (cimbál), Petr Tichý (baskytara), Rostislav Pavlík (tuba), Antonín Procházka (perkuse) Jan Gajdica (kytara), Ostravská banda Světová premiéra, 90’ V českém originále s českými a anglickými titulky. |
Před 140 lety dopsal Henrik Ibsen hru Přízraky. Divadla v Kristianii, Stockholmu a v Kodani odmítla hru inscenovat. Světová premiéra se odehrála v Chicagu. Tématem hry jsou lži, strach, konvence, pokrytectví a přetvářka. Skandálním bylo tehdy také nastolení tématu eutanázie. Tématu třaskavého dodnes. Režisér Jan Nebeský nastudoval hru před 30 lety jako svou první inscenaci Ibsena a na ibsenovském festivalu v Oslu inscenace vzbudila velký rozruch svým radikálním výkladem. Po sedmi dalších Ibsenových hrách se Jan Nebeský vrací k Přízrakům, aby je radikálně posunul v žánru. Ibsen jako opera přinese nové a nečekané možnosti ve výkladu a vnímání této navýsost naturalistické hry. (...) VÍCE INFORMACÍ ZDE |
||
|
vvv
|
|||
|
PONDĚLÍ 27. června 2022 v 18 hodin v Divadle Jiřího Myrona
Petr Kotík (1942) S. E. M. Ensemble
Jen Wu, soprán
Elizabeth van Os, soprán Padraic Costello, kontratenor Felix Heuser, tenor Harald Hieronymus Hein, basbaryton Nicholas Hay, bas Petr Kotík, Malgorzata Hlawsa (flétny), Sam Jones, Adam Richter (trumpety), William Lang, Jen Baker (trombóny), Ostravská banda Světová premiéra scénické verze, 360’ V anglickém originále s českými a anglickými titulky. |
Many Many Women Petra Kotíka je rozsáhlá vokální skladba z let 1975–78 na text Gertrudy Stein, jejího stejnojmenného románu-povídky vydaného v Paříži roku 1910. Ten text vyšel jako část knihy G.M.P. – Gertruda, Mattise, Piccasso a roku 1972 znovu knihu vydal Dick Higgins ve svém nakladatelství Something Else Press. Kotík použil celý text, což určilo délku skladby. Inspirován úzkou spoluprací se skladatelem a zpěvákem Juliusem Eastmanem, začal Kotík roku 1971 komponovat řadu kompozic pro hlas, hned od první skladby použil Kotík texty Gertrudy Stein. Many Many Women (1975–78) je vyvrcholením této série skladeb. Jedná se o kontinuální zpěv a hru na nástroje: dva soprány, kontratenor, tenor, basbaryton, bas, 2 flétny, 2 trubky, 2 trombóny. Dvanáct hudebníků – zpěváci a instrumentalisté – hrají a zpívají nepřerušeně šest hodin (i když lze skladbu provozovat v kratší verzi s menším obsazením). Poetický charakter textu vyvolává představy a obrazy, které mohou vést k inscenaci. Provedení na NODO festivalu bude prvním scénickým provedením. (...)
VÍCE INFORMACÍ ZDE |
||
|
ÚTERÝ 28. června 2022 v 19 hodin v Divadle Antonína Dvořáka: 3v1:
Judith Berkson (1977)
Partial Memories Jednoaktová opera pro 5 sólistů a komorní ansámbl, 2022 Hudba a libreto: Judith Berkson, texty z Talmudu Dirigent: Petr Kotík Režie: Viktorie Vášová Scéna a kostýmy: Natálie Rajnišová Účinkují:
Mikaela Elson, soprán Elliot Menard, mezzosoprán Judith Berkson, alt Vojtěch Šembera, baryton Ostravská banda, mezinárodní komorní orchestr Světová premiéra, 35’ V anglickém originále s českými a anglickými titulky. |
Tři komorní opery / tři světové premiéry v jednom večeru na objednávku festivalu NODO.
Jak se čas vzdaluje od naší minulosti a historie zatemňuje to, co jsme po sobě zanechali, zůstávají nám pouze Neúplné vzpomínky (Partial Memories). Opera sleduje hlavní postavu Judith, která cestuje sérií minulých událostí, které byly změněny, kompromitovány, zapomenuty nebo vymazány. Nejsou přitom ničím jiným než neúplnými vzpomínkami na současnost. Postava je odkazem jak na apokryfní příběh Judith a Holoferna, tak i na samotnou skladatelku. Opera je o vyrovnání se s neúplnými vzpomínkami na minulost, kde ani nevíme, co přesně chybí. Pro Judith jsou to zejména tvůrčí příspěvky matek a žen, které byly z historie vynechány. Umělecká díla, která byla zapomenuta, ale přesto existovala a ve své době rezonovala. Tyto kreativní činy poprvé vnímají postavy na jevišti svými vlastními hlasy. Zvuky z minulosti jsou shromažďovány, připomínány a znovu rozeznívány v přítomnosti. (...)
VÍCE INFORMACÍ ZDE |
||
|
James Layton (1996)
saudade Komorní opera v sedmi obrazech, 2021–2022 Hudba: James Layton Libreto: Jack Burham Dirigent: Bruno Ferrandis Režie: Marek David Scéna: Adéla Szturcová Účinkují: Markéta Schaffartzik, soprán Vojtěch Šembera, baryton TBA, tanec Ostravská banda Světová premiéra, 25’ V anglickém originále s českými a anglickými titulky. |
Tam, kde se touha protíná s expresí, se setkávají dvě poloviny celku rozděleného smrtí a dávají se do dlouholetého přízračného tance. Nezbývá než stanout tváří v tvář neúprosné vytrvalosti vzpomínek a neochotě vykročit z nutkavého a zhoubného kruhu vznikajícího z neschopnosti se vyjádřit. Jak se ukazuje, přirozený tok touhy není těžké narušit. Řeč léty zchřadla a obrousila se. A proto svůj příběh ryjeme na povrch ledu – ve výchozím bodě. Budoucnost je možná, avšak nikoli nutně přípustná. Rozbíhá se cosi jako vyjednávání, vyjednávání úzkostně balancující na špičce jehly tkvící hluboko v srdci všech krystalických zimních snů. (...) VÍCE INFORMACÍ ZDE |
||
|
vvv
|
|||
|
Lucie Páchová (1988) |
Přiblížit se, odcizit se. V prostoru, zvuku, světle, významu. Přiblížit se na hranu smyslového počitku, vzdálit se od prahu rozumového vnímání. Přiblížit se očekávání a vzápětí jej zbořit. Na kolik je pro nás blízké či intimní slyšet lidský hlas, jak moc se nám může přiblížit a jak dalece dokážeme vnímat, co sděluje? Hlas jako konvenční nositel slova a významu, nositel melodie, nositel emoce. Kolik očekávání se váže k inscenovanému hlasu a co když tato očekávání zcela nenaplňuje? Lidský hlas odtržený od zdroje, hlas oproštěný od těla, zhmotněný ve zvuku, světle, v objektu či přímo v reproduktoru, v rádiu, v telefonu, jež mu propůjčují nové tělo.
Komorní opera Approximate si pohrává s návyky našeho vnímání, zpochybňuje zažitá očekávání na úrovni smyslových vjemů a předpokladů odvíjení děje. Tvůrkyně využívají jak komplexních, tak zcela jednoduchých postupů, skrze něž ohledávají, jak dalece mohou být smysly v rozporu s uvažováním. (...) VÍCE INFORMACÍ ZDE |
||
|
STŘEDA 29. června 2022 ve 21 hodin Sjezdovka Palkovice
Miroslav Tóth (1981)
Nulanus Dokumentární opera pro lyžařský vlek v létě a klony, 2020–2021 Hudba a libreto: Miroslav Tóth Režie: Pasi Mäkelä Námět: Miroslav Tóth, Pasi Mäkelä Dramaturgie: Michaela Rosová Kostýmy: Diana Strausz Light design: Jan Hustál Produkce: Ivo Dobrovodský, Kristína Rigerová Účinkují: Členové Ostravské bandy Hugwaldové – Nela H. Kornetová, Pasi Mäkelä, Emese Kovács Světová premiéra, 60’ Ve slovenském originále. |
Nulanus je druhým pokračováním trilogie Stíny tvůrčího dua Miroslav Tóth – Michaela Rosová. První díl byl o zániku dramatické opery v podobě Muže ve skafandru. Jednalo se o představení situované do divadelních a site specific interiérů a exteriérů. Nulanus opouští tento princip práce v tradičním prostoru. Diváky vezme na lyžařský vlek v létě, vytvoří koncept zvukové procházky, do níž zasahuje ambisonickým reprodukováním hudby, trombóny schovanými někde mezi stromi, dronem kroužícím nad hlavou a performery zpívajícími do vysílačky (ti představují klon jediného muže). Tentokrát se posluchačům doporučuje vzít si pevnou obuv. Během chůze si Nulanus pohrává s realitou a na závěr zapadne slunce. (...)
VÍCE INFORMACÍ ZDE |
||
|
ČTVRTEK 30. června 2022 v 19 hodin v Trojhalí Karolina
Luigi Nono (1924–1990)
Prometeo. Tragedia dell‘ascolto Scénické dílo pro vokální a instrumentální sólisty, smíšený sbor, čtyři instrumentální skupiny a živou elektroniku, 1981–1984, rev. 1985
Hudba: Luigi Nono Libreto: na motivy mýtu o Prométeovi; texty Aischyla, Sofokla, Waltera Benjamina, Johanna Wolfganga von Goethe a dalších zredigoval Massimo Cacciaro Dirigent: Jiří Rožeň, Petr Kotík Sbormistr: Jurij Galatenko Scénická realizace: Jiří Nekvasil, David Bazika Živá elektronika: Conservatorio di Musica di Vicenza "Arrigo Pedrollo" / GRAIM Studio: Luca Richelli (zvuková režie), Lorenzo Pagliei (1. asistent), Nicola Di Paolo (2. asistent) Účinkují: Jen Wu, soprán Elizabeth van Os, soprán Padraic Costello, kontratenor (alt) Justina Vaitkuté, kontraalt Felix Heuser, tenor ONO – Ostrava New Orchestra, Ostravská banda, Canticum Ostrava Česká premiéra, 135’ V italském originále s českými a anglickými titulky. |
Prometeem, všeobecně považovaným za jeden z vrcholů poválečného hudebního divadla, se dovršilo Nonovo bádání započaté koncem sedmdesátých let: ptal se při něm po smyslu hudební tvorby a všeobecně po cíli umění, přičemž po bojovných „angažovaných“ letech přešel k meditativnímu oproštění od expresivních nástrojů a hudebního obsahu. Prometeo není operou v tradičním slova smyslu, jde spíše o sekvenci devíti kantát. Tomu také odpovídá autorova představa tohoto opusu jako výzvy, abychom nic nepřijímali jako předem dané. Cílem libreta Massima Cacciariho není jednoduše odvyprávět Prométheův příběh, nýbrž jej v rámci jednotlivých autonomních segmentů evokovat prostřednictvím hustého pletiva trojjazyčných citací. Jednotlivé části odkazují k antickému divadlu a kvantovanému, těkavému vnímání (prolog, mezihry, stasima, ostrovy). Nono na tomto základě vytvořil aranžmá neslýchaných, znepokojivých, pohyblivých, pohlcujících zvuků, které často hraničí s tichem a jsou živě elektronicky manipulovány. Cílem je učinit prostor hmatatelným, a za tímto účelem eliminuje Prometeo přímý a konvenční vztah k dramatické složce. Ta je rozdrobena mezi recitované party, chór a sólisty, přičemž texty nikdy nejsou vyslovovány ani zpívány konvenčně – jako bychom měli co do činění se zásadně přetvořenou formou renesanční polyfonie. (...) VÍCE INFORMACÍ ZDE |
||
