TANEC Z CELÉHO SRDCE PRO VÁS – RECENZE NA TANEČNÍCH AKTUALITÁCH
BALET / 30.6.2020
„Představení uvedené na samý závěr sezony ukázalo houževnatost ostravského baletu, který zraje v repertoáru s fokusem na současné trendy,“ píše v recenzi Lucie Dercsényiová. Celou recenzi najdete zde ►
 
Neztrácet motivaci
 
Lenka Dřímalová držela ostravský soubor ve stavu bdělosti i tím, že využila vize Adama Golda, dramaturga činohry Ndm, který stojí za plánovaným zářijovým uvedením scénického zpracování novely MUŽ, KTERÝ SÁZEL STROMY od Jeana Giona. Příběh osamělého pastevce zvelebujícího novými sazenicemi krajinu devastovanou válkami ukazuje, že skromností a vytrvalou péčí dokáže jednotlivec velké věci a dosáhne naplnění života například v pomoci přírodě. V myšlence o nalezení smyslu bytí ve vytrvalé, oddané práci našli v Ostravě téma zvláště silně rezonující s nedávnou skutečností. Kromě toho vynucené zastavení běžného divadelního provozu umožnilo vytvoření choreografií, které měly ze zvolené předlohy vycházet. Vzniklo tak sedm krátkých tanečních čísel, jejichž autoři zpracovali velmi volně daný syžet na základě osobní, prožité skutečnosti v čase koronavirové nákazy.
 
Ohlédnutím za životním cyklem narození a smrti se zabývala Natalia Adamska v duetu 2 Die 4. Odehrával se na pozadí projekce, v níž se postupně dokresloval obraz krajiny se stromem, rostlinami a lidmi, do něhož také na moment vstoupila jako stín Barbora Šulcová, která předtím v těsném kontaktu s Reiem Masatomim zachytila veškeré tělesné zákruty choreografie s výraznou stopou spirálního odvíjení pohybu a veškerými ingrediencemi současného tance. Je zvláštní, že soustředění na vlastní prožitky ve výjimečné době přivedlo tanečníky k téměř shodnému frázování a vedení pohybu, střídání klidu a nečekaných výpadů a nedařilo se zásadně nabourat pohybové stereotypy a vzorce, s nimiž dosud pracovali a jež známe z jiných děl.
 
Z plejády předložených tanečních kompozic nápadně vybočovalo klasické tvarování Olgy Borisové-Práčikové, která byla ve své výpovědi obsahově nejčitelnější, když se obsah i název choreografie (Muž, který sázel stromy) jasně odkazovaly k Gionově literární předloze. Tanečnice v zelenavých řízách ve špičkových střevících představovaly stromové porosty v klidu i bouři – hra světel a vybrané hudby se pohybovala sice na hraně kýče, nicméně jednoduchá výpověď Borisové-Práčikové zůstala koncepčně nejucelenější (a to i za použití nijak objevných pohybových prostředků). Její kolegové se vydali namáhavější cestou, cestou abstrakce, svízelněji se ve svých emocích orientovali a ne vždy je dokázali srozumitelně sdílet a sdělovat.
 
Sedm statečných
 
Réka Kiss dobře pracovala se sborem, jehož stmelování a atomizování se stalo samo o sobě působivým výjevem doplněným o vstupy tanečnice v kalhotovém kostýmu, kráčející na vysokých červených podpatcích. Její akce vnášely nervozitu, nejistotu a narušovaly plynutí taneční materie v titulu Poušť je formována větrem! Mluvené slovo doprovázelo dvojici v černých kalhotách a bílých halenách v Dědictví od Reie Masatomiho, jenž si vybral píseň Daniela Johnstona znějící jakoby ze starého gramofonu. Ostatní tvůrci namixovali hudební koláže z poměrně velkého množství fragmentů nejrůznějších žánrů a samotný výběr a střihy by si zasloužily více pečlivosti, aby melodický koktejl nepřekypoval až příliš mnoha přísadami.
 
Rovněž taneční kompozice by snesly řádnější dramaturgické propracování. Pak by nechyběla zřetelná tečka a na povrch by se možná dostalo o něco více i ze samotné výpovědi. Jako v případě Znovuzrození od Koki Nishioky, který ve svém duetu tančil s Yu Matsumoto. V počátku jsem viděla příslib něčeho nového, když tanečníci meditovali v duchu tai-či, posléze však dění sklouzlo do utilitárního contemporary dance. Nejpoutavěji pro mě vyzněl Restart Takafumi Tamagawy, jenž s kuráží narušoval poklidné plynutí pohybu a nebál se zasahovat do prostoru podstatně razantněji než jeho kolegové. Tento pánský duet, nabitý testosteronem, mě zaujal výbušností a naléhavostí návratu k jasné akci podpořené výrazným rytmem strukturujícím taneční vazby a variace. Španělský esprit vyvěral z finálních Kořenů inscenovaných Yagem Catalinasem Herediem. Vládla tu červená a černá barva, do choreografie pronikly ozvuky flamenca a vybrané písně a skladby doprovázela hra na kastaněty.
 
Mezihru mezi uvedenými sedmi díly tvořily dva filmy. První z nich, Social Dis-Dancing, filmový projekt Giorgia Madii (choreografa v Ostravě chystané COPPÉLIE), představoval mozaiku vstupů osobních výpovědí tanečníků (orálních i pohybových), kteří je natáčeli a posílali následně režisérovi k sestřihu. Druhý – Different od Martina Svobodníka – zachytil tanečníky v prostředí Vítkovických sléváren. Soustředil se na kontrast tělesnosti s chátrajícím zrezavělým strojním zařízením, záběr kamery servíroval obrazy konfrontující industriální materii s propracovanými těly tanečníků.
 
Představení s výmluvným názvem TANEC Z CELÉHO SRDCE PRO VÁS uvedené na samý závěr sezony ukázalo houževnatost ostravského baletu, který zraje v repertoáru s fokusem na současné trendy. Disponuje kvalitními interprety, valnou měrou zahraničními, z nichž sedm statečných využilo ojedinělé možnosti postavit se do čela sálu, podívat se na tanec z jiného úhlu pohledu a z role tanečníků se převtělit do role choreografů. Soustředění na tělo a prožitky s ním spojené je přivedly k osobním výpovědím, leč klíč k jejich dešifrování nám nenechali vždy po ruce. Snažili se zachytit a předat pocity z několikaměsíčního odloučení od jevištní reality, kdy se divákům fyzicky vzdálili, ale srdcem jim byli blíž (jak konstatoval ve filmu Social Dis-Dancing jeden z tanečníků).
Další články z kategorie Balet