ROZHOVOR SE ŠPIČKOVOU BALETNÍ PEDAGOŽKOU POMPEOU SANTORO

BALET / 25.11.2021

Pompea Santoro má za sebou 30 let aktivní špičkové taneční kariéry. V Národním divadle moravskoslezském vedla po celý týden tréninky se souborem baletu a stihla si s námi i popovídat….

Proslavily ji role klasického i moderního repertoáru, byla oporou slavného souboru Cullbert Ballet, dnes vede vlastní mezinárodní akademii pro talenty. Uznávaná pedagožka pochází z Itálie a cestu ke světovému úspěchu započala už jako šestnáctiletá studentka klasického tance – byla doporučena zakladatelce švédského souboru Cullberg Ballet Brigit Cullbergové, průkopnici moderního tance. Tančila hlavně pod vedením syna Cullbergové – světově uznávaného choreografa Matse Eka. Ztvárnila například Micaelu a Carmen v inscenaci Carmen, Auroru v Šípkové Růžence, Claru ve Slečně Julii, Giselle v inscenaci Giselle, Adélu v inscenaci Dům Bernardy Alby. Její podobizna zdobí dokonce poštovní známku vydanou ve Švédsku k výročí slavného baletního souboru. Na pódiu se potkala například s Rudolfem Nurejevem. Je držitelkou několika světových prestižních cen včetně Emmy za ztvárnění role Carmen v televizní verzi Ščedrinova a Bizetova baletu. Aktivně tančila 30 let a (jak sama v uvádí) se stejnou vášní se dala na dráhu pedagoga a dnes pracuje v divadlech po celém světě.

Foto Lucie Maceczková

Tomu se říká splněný sen, nebo ne?
„Nikdy jsem nesnila, kým nebo čím bych chtěla být, žila jsem vždy přítomností, takže všechno, co mne potkalo, mne vlastně překvapilo. Toužila jsem dělat svou práci s radostí a mít ze sebe dobrý pocit. Byly chvíle spokojenosti, byly i chvíle, kdy jsem se cítila nedoceněná. Přesto jsem vždy našla motivaci k tomu, jak pokračovat, ať už díky Matsovi, nebo dalším pedagogům a choreografům, kteří mi pomohli pochopit, že jen s trpělivostí a houževnatostí lze dosáhnout dobrých výsledků. Ničeho ve své kariéře nelituji – udělala bych všechno stejně! Jsem naprosto spokojená a věřím, že jsem udělala vše, co šlo, ba ještě víc!"

Je role, kterou jste tančila obzvláště ráda a kterou dnes třeba „učíte“ další tanečnice? Ve vašem pedagogickém výčtu se objevují spíše studenti – pánové…
„Můj profesní život určitě nejvíce poznamenala role Giselle – jako by se ve mně zrodila nová Pompea. Ale také se mnou rostla Adéla v Domě Bernardy Alby. Tančila jsem ji téměř 20 let – od svých 17 do 36 let. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla spolupracovat s choreografem, který vytvářel nejen balety samotné, ale přizpůsoboval i role v nich. Měla jsem možnost hrát postavy, které mi ne vždy seděly svými charaktery. (Nebo jsem si to aspoň myslela!) Když dnes učím role, které jsem sama tančila, snažím se vymanit z toho, jak jsem je tančila já, co jsem dělala nebo cítila, co mi tehdy říkal Mats Ek. Dám tanečníkovi volnost, aby si našel k roli vlastní cestu. Není to snadné, ale zároveň mi Mats vždy vštěpoval, že v sobě tanečník musí najít i upřímnost, nesmí se bát odhalit své emoce!"