ČLÁNEK Z KATEGORIE BALET

 

(...) Ještě před deseti lety by ostravský balet stěží dokázal zatančit díla současných choreografů. A přestože se složení souboru pravidelně obměňuje přirozenou fluktuací mladých umělců, drží si svůj standard. Dnes se nebojí oslovit třeba Maura Bigonzettiho, který pár měsíců předtím připravil premiéru baletu Proces v Národním divadle v Praze.
Novým přírůstkem do repertoáru baletního souboru v Ostravě se tak na konci loňského roku stala dvě moderní díla v rámci jednoho večera nazvaného ROSSINIHO KARTY podle stejnojmenné Bigonzettiho choreografie z druhé části večera. První jeho polovinu tvoří Následky. Španělský choreograf Juanjo Arqués, který Následky vytvořil v roce 2012, působí dlouhodobě v Amsterdamu, a přestože má na svém kontě již řadu zakázek i ocenění, v Čechách se s jeho dílem setkáváme poprvé.

(...) V Arquésově tvorbě je znát nizozemský rukopis ovlivněný řadou světových choreografů, kteří prošli souborem NDT – ať v pohybu, kostýmech nebo scénografii jsou to ale postupy osvědčené, které skvěle fungují. Pozoruhodná je především práce s interprety jakožto nositeli sdělení – tanečníci se mazlí s každým pohybem, věří svému tanci, hrají s vervou role, které jsou jim rozdány. Snad nikdy jsem neviděla ostravský soubor natolik semknutý a sálající energií, jako právě v tomto díle.

 

Titul druhé části stejnojmenného večera Rossiniho karty (choreografie vznikla v roce 2004) zní jako velmi lákavá pouť do světa známého skladatele.

Duet v první části je velmi něžný, duchaplný, v pohybech není ani stopy po vulgaritě, navíc je proveden na špičkové úrovni. Tria, duety a sóla rozehrávají variace na milostné vztahy. Metaforu životní pouti pak můžeme nacházet v pasáži, kdy celý soubor kráčí jevištěm po diagonále. Vrací se tím téma, které se objevilo již v Následcích. Nástup souboru do rytmu Rossiniho Straky zlodějky je velmi impozantní. Postavy v černých sakách donekonečna procházejí diagonálou, tu některá na chvíli změní krok, poskok nebo směr, ne však cíl. Jedna za druhou skáčou do temné jámy orchestřiště. Možná jdou jako ty krysy za zvukem píšťaly? Jen poslední se zarazí: už v té jámě přece byla.

Střípky z hedonistického kaleidoskopu života odkazují – jak již řečeno – na Rossiniho dobu i naši současnost. Jsou imaginativní, originální a přitom snadno stravitelné svou rozverností a vtipem. Nelze se divit, že právě za tento večer získal soubor Cenu za nejlepší kolektivní výkon v soutěžní přehlídce Balet 2019.