ČLÁNEK Z KATEGORIE MUZIKÁL

 

Námět operety vychází z Puškinovy povídky Slečna selka, přišel skladatel náhodou. Během cesty vlakem do Ruska si jeho žena Marie četla německý překlad Puškinových povídek a najednou zvolala: „Oskare, mám pro tebe námět libreto!“ Nedbala námět opravdu uchvátil a následně se pustil do kompozice. Ihned po vídeňské premiéře 25. října 1913, kdy se za dirigentský pult postavil sám Oskar Nedbal, se strhl o operetní novinku mezi českými divadly lítý boj, jehož hlavními aktéry se stalo pražské vinohradské a plzeňské divadlo. Kupodivu vyhrála Plzeň – tamní premiéra se uskutečnila 26. prosince 1913, tedy pouhé dva měsíce po světové premiéře. V Ostravě Polská krev poprvé zazněla 19. září 1924 v hudebním nastudování Bohdana Halíka a režii Jaroslava Skály.

 

V inscenaci z roku 2012 se režisérka Gabriela Petráková rozhodla respektovat a dotáhnout připravovanou inscenaci POLSKÉ KRVE až na samotnou hranici operetního žánru. „Chci, aby si tam našel své nejen konzervativní, ale také alternativní divák. Pro toho tam je určitá forma nadsázky,“ vysvětluje. Do role statkáře Zaremby obsadila polského barytonistu Klemense Słowioczka. Jeho dceru Helenu Zarembovou, mladou dívku, která chce napravit muže a dostat ho k oltáři, ztvární přední sólistka souboru opereta/muzikál Martina Šnytová. Ta byla za tuto roli následně nominována na Cenu Thálie!

 

Petráková ke spolupráci přizvala Davida Baziku (scéna), Sylvu Zimula Hanákovou (kostýmy) a Janu Hanušovou-Vašákovou (choreografie). Dílo hudebně nastudoval Karol Kevický, který se za dirigentským pultem střídal s Jakubem Žídkem.