MILOSLAV NEKVASIL SLAVÍ 90 LET

6.11.2020

Znamenitý divadelní režisér Miloslav Nekvasil (6. 11. 1930, Praha), který spojil s ostravskou operou téměř čtyři desítky let (1955–1993) dnes slaví nádherné 90. narozeniny.

„Režisér musí znát, musí vědět. Pak teprve může tvořit podle své fantazie a směřovat k tomu nejdůležitějšímu – oslovit diváka, připravit mu zážitek.“

Od počátku toužil po operní režii, ale po absolutoriu na konzervatoři roku 1955 se stal nejdříve sólistou ostravské opery, kde zpíval menší barytonové role. První příležitosti mu nabídl režisér Ilja Hylas, který ho přizval k práci asistenta režie při zkouškách opery Borise Godunova (1959), a následovaly další. Poprvé se režie ujal roku 1960 při nastudování Pucciniho opery Tosca, kde měl také poprvé možnost spolupracovat s výtvarníkem Vladimírem Šrámkem, který se posléze stal jedním z jeho nejbližších uměleckých spolupracovníků. Vzpomíná na něj jako na báječného a nesmírně vzdělaného člověka. „S Vladimírem jsme společně vytvořili řadu dalších inscenací – Figarovu svatbu, Rienziho atd., nad každým novým úkolem jsme se dlouho scházeli a hledali nové cesty. Vladimír také miloval přírodu a ta byla naším největším společným inspiračním zdrojem. Neměl jsem rád tzv. kašírku, chtěl jsem vše vyjádřit materiálem, nechtěli jsme ilustrovat, chtěli jsme představit, co hudba vyjadřuje, ne co popisuje. Vladimír byl architekt a naším společným výtvarným východiskem byl vždy architektonický prostor.“

Bývalý pedagog ostravské konzervatoře a pedagog pražské HAMU nakonec vytvořil v ostravském angažmá více než šest desítek inscenací světového i domácího repertoáru - mj. Tosca (1960 a 1979), Figarova svatba (1962 a 1977), Nápoj lásky (1960 a 1985), Rusalka (1965), Prodaná nevěsta (1969), Trubadúr (1963 a 1982), Čert a Káča (1961 a 1984), Ženitba (1971), Faust a Markétka (1975), Bohéma (1976), Carmen (1978), Mignon (1985), Samson a Dalila (1986), Jakobín (1988), Zlato Rýna (1989), Voják a tanečnice (1990), Veronika (1991), Arabella (1992), a mnohé další. Díky výborným sólistům, dobrým režisérům a dirigentům měla podle něj ostravská opera vysokou úroveň i za minulého režimu, a dosáhla také značných úspěchů v zahraničí. Na začátku 90. let se stal na dva roky jejím šéfem. Naposledy v Ostravě uvedl operu pro malé i velké diváky Broučci, přičemž libreto podle stejnojmenné knihy Jana Karafiáta napsal právě Miloslav Nekvasil. Roku 1993 se přestěhoval do Prahy, kde také ve Státní opeře režíroval svou poslední inscenaci – Čajkovského Evžena Oněgina (1997).

(to)

Naší novou inscenací NABUCCA jsme se vrátili k jevištní podobě prvního ostravského uvedení této opery z roku 1968, čímž vyjádříme úctu dvěma tvůrcům – jak režisérovi Miloslavu Nekvasilovi, tak i scénografovi Vladimíru Šrámkovi.

Vzpomínky Miloslava Nekvasila zaznamenal i unikátní projekt Paměť národa: https://www.pametnaroda.cz/cs/nekvasil-miloslav-1930


Miloslav Nekvasil v roli Jezuity Černikovského v inscenaci BORISE GODUNOVA (1959), pro kterou také poprvé asistoval režii.	S Daliborem Jedličkou v inscenaci ČAROSTŘELEC (1958)	Jako režisér během zkoušky Pucciniho opery TOSCA (1960)	Miloslav Nekvasil při zkoušce opery VERONIKA (1991)