VZPOMÍNKA NA JANA KAČERA

24.5.2024

Národní divadlo moravskoslezské obdrželo smutnou zprávu o dnešním úmrtí režiséra a herce JANA KAČERA, který byl v letech 1976–1986 režisérem činohry Státního divadla v Ostravě.

Jan Kačer (3. 10. 1936 Holice – 24. 5. 2024 Praha) vystudoval divadelní režii na pražské DAMU. Jeho prvním působištěm bylo v letech 1959–1964 ostravské Divadlo Petra Bezruče, kde režíroval například inscenace Jejich den, Poprask na laguně, Matka Kuráž, Milenci z kiosku, Romeo a Julie, Tramvaj do stanice Touha nebo Kavkazský křídový kruh. Poté následovalo angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem.

Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla v Ostravě, kde byl v letech 1976–1986 angažován jako činoherní režisér (Sen svatojanské noci, Lásky hra osudná, Leťte, bílé labutě, Ženitba a další). Když v prosinci 1976 vyhořelo Divadlo Jiřího Myrona, vznikla z jeho iniciativy Komorní scéna v Divadle loutek, kde se pak hrála řada jeho úspěšných inscenací (Cyrano z Bergeracu, Rváč, Třináct vůní, Bouře, Hlučná samota a další). Kromě činoherních inscenací nastudoval v Divadle Zdeňka Nejedlého i operu Čarostřelec.

V této době zároveň režíroval také v ostravském Divadle loutek (čtyři režie – Král jelenem, Zlatovláska, Hrdina chce žít a Johannes Dr. Faust) a v Divadle Petra Bezruče (Parádní pokoj). Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze.


OLIVER TWIST (1960), Katolický dům. Jan Kačer (Monks), Milada Albínová (Oliver Twist). Foto archiv NDM	ANDORRA (1963), Dům kultury pracujících Ostrava. Petr Čepek (Voják), Jan Kačer (Andri). Foto František Krasl	HOŘE Z ROZUMU (1984), Divadlo Zdeňka Nejedlého. Jan Kačer (Fámus). Foto Josef Hradil

MAŠKARÁDA (1977), Divadlo Zdeňka Nejedlého. Jan Kačer (Jevgenij Alexandrovič Arbenin), Jan Vlasák (Afanasij Pavlovič Kazarin). Foto František Krasl	Jan Kačer na zkoušce SNU SVATOJÁNSKÉ NOCI (NDM, 1976). Foto František Krasl	Jan Kačer při zkoušení inscenace TVRDOHLAVÁ ŽENA A ZAMILOVANÝ ŠKOLNÍ MLÁDENEC s herci – zleva Alexandra Gasnárková (Černobejl), Jiří Čapka (Řešeto), Alexej Pyško (Zlatohlav), (NDM, 1983). Foto Josef Hradil

V letech 1986–90 byl režisérem Divadla na Vinohradech a pohostinsky nastudoval řadu inscenací v dalších divadlech u nás i v zahraničí (Oslo, Basilej, Záhřeb a další). Kromě režírování se věnoval i herectví (Arbenin v Maškarádě ve Státním divadle v Ostravě). Od roku 1990 do roku 2015 byl členem činohry Národního divadla. Do roku 1997 jako režisér, v letech 1997–2015 v hereckém úvazku.

Hrál řadu rolí v televizi a ve filmech (patřil k protagonistům snímků tzv. československé nové vlny). Je nositelem medaile Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998), od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77. Národní divadlo moravskoslezské u příležitosti jeho osmdesátin připravilo v roce 2016 Večer pro Jana Kačera a s Janem Kačerem.

„S velkou lítostí jsem přijal smutnou zprávu o odchodu pana režiséra Jana Kačera do divadelního nebe! Svým působením v činohře Národního divadla moravskoslezského (tehdy Státní divadlo v Ostravě) v letech 1976–1986 zanechal výraznou stopu!

Stopu, která v mnohých rezonovala i po jeho odchodu zpět do Prahy. U nás vytvořil celou řadu zásadních inscenacích (celkem 20, z toho jedna byla operní). Svým způsobem jevištního myšlení a práce s hercem vnesl do ostravského divadelního života v nevlídné normalizační době nepřehlédnutelné inspirativní počiny. Do kvalitního činoherního souboru s výbornými herci i kmenovými režiséry přinesl jiný divadelní hlas. Měl jsem od svých středoškolských let možnost vidět až na jednu všechny jeho hry. A inspirativní dojmy z mnohých žijí ve mně dodnes. Výrazný byl jeho podíl na zahájení a vytváření profilu nové Komorní scény činohry SDO v Divadle loutek Ostrava. Ta vznikla z nutnosti po požáru Divadla Jiřího Myrona. A hned zahajovací inscenace Cyrano z Bergeracu v jeho režii byl divadelní počin par excellance! Začalo se hrát již před divadlem na náměstí, divadlo expandovalo i do foyeru. Úžasný syntetický divadelní zážitek, téměř na dotek. Barevné divadlo v šedočerné normalizační Ostravě. Legendární inscenace, vždy dlouho dopředu vyprodaná. Divadelní zázrak! A skvělé byly i ty další. Jan Kačer byl zkrátka zdroj živé divadelní vody. S nadšením se jím občerstvovali mnozí.

A tím posledním společným ostravským divadelním zážitkem byl hold k jeho 80. narozeninám v Divadle Antonína Dvořáka. To jsme spolu poprvé a naposledy vystoupili společně na jevišti.

Jan Kačer zůstane s oběma svými ostravskými etapami v letech 1959–1964 v Divadle Petra Bezruče a v období let 1976–1986 ve Státním divadle Ostrava zapsán zlatým písmem do dějin ostravského divadla.

Pane režisére, velké díky Vám za vše, za naše divadlo i za sebe!"

JIŘÍ NEKVASIL, ředitel Národního divadla moravskoslezského