VZPOMÍNKA NA JANA KAČERA
24.5.2024Národní divadlo moravskoslezské obdrželo smutnou zprávu o dnešním úmrtí režiséra a herce JANA KAČERA, který byl v letech 1976–1986 režisérem činohry Státního divadla v Ostravě.
Jan Kačer (3. 10. 1936 Holice – 24. 5. 2024 Praha) vystudoval divadelní režii na pražské DAMU. Jeho prvním působištěm bylo v letech 1959–1964 ostravské Divadlo Petra Bezruče, kde režíroval například inscenace Jejich den, Poprask na laguně, Matka Kuráž, Milenci z kiosku, Romeo a Julie, Tramvaj do stanice Touha nebo Kavkazský křídový kruh. Poté následovalo angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem.Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla v Ostravě, kde byl v letech 1976–1986 angažován jako činoherní režisér (Sen svatojanské noci, Lásky hra osudná, Leťte, bílé labutě, Ženitba a další). Když v prosinci 1976 vyhořelo Divadlo Jiřího Myrona, vznikla z jeho iniciativy Komorní scéna v Divadle loutek, kde se pak hrála řada jeho úspěšných inscenací (Cyrano z Bergeracu, Rváč, Třináct vůní, Bouře, Hlučná samota a další). Kromě činoherních inscenací nastudoval v Divadle Zdeňka Nejedlého i operu Čarostřelec.
V této době zároveň režíroval také v ostravském Divadle loutek (čtyři režie – Král jelenem, Zlatovláska, Hrdina chce žít a Johannes Dr. Faust) a v Divadle Petra Bezruče (Parádní pokoj). Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze.
 |
 |
 |
| OLIVER TWIST (1960), Katolický dům. Jan Kačer (Monks), Milada Albínová (Oliver Twist). Foto archiv NDM | ANDORRA (1963), Dům kultury pracujících Ostrava. Petr Čepek (Voják), Jan Kačer (Andri). Foto František Krasl | HOŘE Z ROZUMU (1984), Divadlo Zdeňka Nejedlého. Jan Kačer (Fámus). Foto Josef Hradil |
 |
 |
 |
| MAŠKARÁDA (1977), Divadlo Zdeňka Nejedlého. Jan Kačer (Jevgenij Alexandrovič Arbenin), Jan Vlasák (Afanasij Pavlovič Kazarin). Foto František Krasl | Jan Kačer na zkoušce SNU SVATOJÁNSKÉ NOCI (NDM, 1976). Foto František Krasl | Jan Kačer při zkoušení inscenace TVRDOHLAVÁ ŽENA A ZAMILOVANÝ ŠKOLNÍ MLÁDENEC s herci – zleva Alexandra Gasnárková (Černobejl), Jiří Čapka (Řešeto), Alexej Pyško (Zlatohlav), (NDM, 1983). Foto Josef Hradil |
V letech 1986–90 byl režisérem Divadla na Vinohradech a pohostinsky nastudoval řadu inscenací v dalších divadlech u nás i v zahraničí (Oslo, Basilej, Záhřeb a další). Kromě režírování se věnoval i herectví (Arbenin v Maškarádě ve Státním divadle v Ostravě). Od roku 1990 do roku 2015 byl členem činohry Národního divadla. Do roku 1997 jako režisér, v letech 1997–2015 v hereckém úvazku.
Hrál řadu rolí v televizi a ve filmech (patřil k protagonistům snímků tzv. československé nové vlny). Je nositelem medaile Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998), od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77. Národní divadlo moravskoslezské u příležitosti jeho osmdesátin připravilo v roce 2016 Večer pro Jana Kačera a s Janem Kačerem.
„S velkou lítostí jsem přijal smutnou zprávu o odchodu pana režiséra Jana Kačera do divadelního nebe! Svým působením v činohře Národního divadla moravskoslezského (tehdy Státní divadlo v Ostravě) v letech 1976–1986 zanechal výraznou stopu!
Stopu, která v mnohých rezonovala i po jeho odchodu zpět do Prahy. U nás vytvořil celou řadu zásadních inscenacích (celkem 20, z toho jedna byla operní). Svým způsobem jevištního myšlení a práce s hercem vnesl do ostravského divadelního života v nevlídné normalizační době nepřehlédnutelné inspirativní počiny. Do kvalitního činoherního souboru s výbornými herci i kmenovými režiséry přinesl jiný divadelní hlas. Měl jsem od svých středoškolských let možnost vidět až na jednu všechny jeho hry. A inspirativní dojmy z mnohých žijí ve mně dodnes. Výrazný byl jeho podíl na zahájení a vytváření profilu nové Komorní scény činohry SDO v Divadle loutek Ostrava. Ta vznikla z nutnosti po požáru Divadla Jiřího Myrona. A hned zahajovací inscenace Cyrano z Bergeracu v jeho režii byl divadelní počin par excellance! Začalo se hrát již před divadlem na náměstí, divadlo expandovalo i do foyeru. Úžasný syntetický divadelní zážitek, téměř na dotek. Barevné divadlo v šedočerné normalizační Ostravě. Legendární inscenace, vždy dlouho dopředu vyprodaná. Divadelní zázrak! A skvělé byly i ty další. Jan Kačer byl zkrátka zdroj živé divadelní vody. S nadšením se jím občerstvovali mnozí.
A tím posledním společným ostravským divadelním zážitkem byl hold k jeho 80. narozeninám v Divadle Antonína Dvořáka. To jsme spolu poprvé a naposledy vystoupili společně na jevišti.
Jan Kačer zůstane s oběma svými ostravskými etapami v letech 1959–1964 v Divadle Petra Bezruče a v období let 1976–1986 ve Státním divadle Ostrava zapsán zlatým písmem do dějin ostravského divadla.
Pane režisére, velké díky Vám za vše, za naše divadlo i za sebe!"
JIŘÍ NEKVASIL, ředitel Národního divadla moravskoslezského
