VYNIKAJÍCÍ ROČNÍK OSTRAVSKÉHO FESTIVALU NODO UZAVŘELI KLAUN(I)
29.6.2026Osmý ročník jediné české přehlídky zaměřené výhradně na současnou operu a hudební divadlo zakončily dvě výrazné premiéry: světová novinka amerického experimentátora Elliotta Sharpa a evropské uvedení oceňované opery Klaun(i) srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolović.
 |
 |
 |
 |
 |
 Foto Martin Popelář |
Osmý ročník bienále NODO, tedy Dnů nové opery Ostrava, uzavřela v sobotu večer evropská premiéra opery Klaun(i) od Any Sokolović inspirovaná mimo jiné knihou Maurice Sanda Masques et bouffons (Masky a šašci). Světová premiéra tohoto díla se konala v letošním roce v Opéra de Montréal a díky festivalu mělo evropské/české publikum možnost seznámit se s tímto dílem již několik měsíců po jeho světové premiéře, a to navíc za účasti podstatné části kanadského inscenačního týmu přímo v Ostravě. (…) Jaká je skutečná role klauna? Rozesmát publikum, ale co se za tím skrývá? Moudrost? Smutek? Nejhlubší nitro naší duše? V tomto duchu dílo v Ostravě inscenoval režisér Jiří Nekvasil. Scéna Davida Baziky evokovala cirkusové šapitó, v jehož středu umístil šikmou plochu. Scénu doplňovalo velmi citlivě propracované a na děj reagující světlo Jana Kaspříka. Cirkusovou atmosféru skvěle dokreslovaly barevné a fantazie plné kostýmy Marty Roszkopfové, představující všemožné variace oblečení cirkusového klauna, Augusta, které jako jednotící prvek spojoval sbor se sólisty nezbytný klaunský červený nos. (…) Ana Sokolović nezapře svůj balkánský původ. Její hudba je živelná, rytmická, temperamentní, hýří nepravidelnými rytmy, je inspirována balkánskou dechovkou, která tak dobře sedla do cirkusového prostředí. Nicméně, jak v případě režie, tak i hudebně nešlo o prvoplánovou inspiraci poetikou cirkusu, ale o vysoce inteligentní, řemeslně výtečně napsanou hudbu, kde vtip, gag, nadsázka a humor byly samozřejmě přítomny na pozadí výsostně soudobého hudebního jazyka, přičemž publikum bavily a zároveň svou podprahově přítomnou melancholií a závažností upozorňovaly na druhou, tu smutnou zákulisní stranu životního příběhu cirkusového Augusta. (…) Giulliettu představovala tanečnice v podání Rity Pires a její alter ego Augusta Števo Capko, němé postavy cirkusového světa doplňující čtyři klauny zpěváky. Inscenaci a hudbě nechyběla kreativita a radost z tvoření, z divadelního procesu, který si očividně užíval i sbor Augustů v podání souboru Canticum Ostrava pod vedením Jurije Galatenka.“ Lenka Nota (ostravan.cz., 28. 6. 2026).
