ČLÁNEK Z KATEGORIE AKTUALITY

 

„…Šla jsem se synem po Hlavní třídě v Porubě. Hopsal někde za mnou, proto jsem za sebe natáhla ruku a řekla: Tak pojď už… ale místo syna mě chytl za ruku cizí pán. Byl to horník a říkal mi: Vy jste paní Viková, že ano? My jsme byli ve čtvrtek u vás v divadle na Jitřní paní. Když nám pak v sobotu na dole těžce umíral kolega, přál jsem si, abyste tam byla a odvedla ho na druhý břeh tak krásně a pokojně, jako jste to udělala na jevišti…“ Vzpomínala Marie Viková v dokumentu Někdo to rád Bezruč (2021) na svou vůbec nejoblíbenější roli Poutnice v Jitřní paní (1974).

Marie Viková vystudovala herectví na Divadelní fakultě múzických umění v Praze. Do Ostravy přišla v roce 1959 se skupinou spolužáků v čele s Janem Kačerem a Evženem Němcem. K jejím nejvýraznějším rolím patřila psychologicky náročná postava Blanche v inscenaci Tramvaj do stanice Touha (1960), kterou herečka s mimořádným talentem ztvárnila pouhé dva roky po absolvování DAMU.

Z jejích dalších výrazných rolí připomeňme Yvettu v Matce Kuráž a její děti (1961) či autoritativní Rychtářku v Jenůfě (1975). Často hrála také v pohádkách, například nebojácnou Káču v Hrátkách s čertem (1968) či chladnou a půvabnou vládkyni ve Sněhové královně (1974). Za roli Stařeny v maďarské hře Kuřecí hlava (1990) byla nominována na Cenu Literárního fondu. V Národním divadle moravskoslezském se divákům představila ve dvou inscenacích – jako Marie Josefa v Domě Bernardy Alby (2006) a Selka Hrdličková v Maryše (2006). V téže hře se v roce 2018 v roli Stařenky rozloučila s diváky Divadla Petra Bezruče.

 

Výraznou součástí její tvorby byla také spolupráce s ostravským televizním studiem, kde často účinkovala v inscenacích i seriálech. Velkou láskou jí bylo melodrama – spojení mluveného slova s hudbou, kterému se dlouhodobě věnovala. Uplatnila se rovněž jako pedagožka. Vyučovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a později působila na Základní umělecké škole v Klimkovicích.

Diváci si ji budou pamatovat jako herečku mimořádné citlivosti, vnitřní síly a lidskosti. Na jevišti dokázala být křehká i rázná, tragická i laskavě komická. Odešla výjimečná herečka, kolegyně a člověk, který zanechal nesmazatelnou stopu v historii ostravského divadla.

Čest její památce.