ČLÁNEK Z KATEGORIE BALET

 

„Vždy jsem se snažil předat své dosavadní zkušenosti s vysvětlením, že v tanci, baletu nejde vždy o brilantní techniku, to je samozřejmost, ale o vyjádření vašeho Já, vašeho emocionálního procesu, citu a lásky k tomuto oboru. Předat své přesvědčení, že tanec obecně je jedno z nejduchovnějších umění vůbec. Je třeba vědět, proč toto umění děláme a že bez lásky všechno ztrácí smysl. Hodně mých studentů a členů souborů na to slyšelo a pochopili, že bez empatie se umění nedá dělat, že je zde mnoho věcí, které se týkají uznávaní základních lidských hodnot, dávka osobní spirituality a citu… Základem je láska, empatie a schopnost najít sama sebe v té nejhlubší podstatě. Je to proces…". Tanec a vyjadřování se pohybem je pro mne největší svoboda, říká jubilant Igor Vejsada. (Operaplus.cz, 2. 7. 2026).

 

Igor Vejsada svou profesní dráhu zahájil jako tanečník v dnešním Národním divadle Brno, kde během dvaceti let ztvárnil řadu výrazných sólových rolí, jako jsou Merkucio v Romeovi a Julii či Puk ve Snu noci svatojánské. Zkušenosti sbíral i v zahraničí, například v maďarském souboru Györi Ballet pod vedením Ivana Markóa a později také v izraelském souboru Kibbutz Contemporary Dance Company, kde působil jako sólista a později také jako pedagog. Zásadní kapitola jeho života je však spojená s Národním divadlem moravskoslezským. Jako šéf baletu zde v letech 1996 až 2013 formoval podobu souboru a vytvořil desítky inscenací – od Coppélie či Romea a Julie přes projekty inspirované hudbou The Beatles a The Doors až po spolupráci na autorských titulech Bílé sny nebo Zázrak v tichu. Balet v jeho pojetí nikdy nebyl jen estetickou disciplínou, ale živou energií, která dokáže propojovat světy. Možná právě proto ho Ostrava tolik oslovila. Viděl v ní něco, co jinde chybělo – syrovou sílu, kontrast mezi industrií a uměním, mezi každodenní dřinou a krásou na jevišti. Sám říkával, že výkon baletního tanečníka je srovnatelný s prací horníka – jen je tato dřina koncentrovaná do několika hodin a divák ji nesmí vidět. Tahle poctivost, disciplína a zároveň vnitřní vášeň se pak promítají do celé jeho práce.

Vedle choreografické tvorby se Igor Vejsada zaměřoval také na pedagogickou činnost. V letech 2016 až 2021 působil jako baletní mistr Pražského komorního baletu, kde byl pověřen také vedením uměleckého souboru. Aktuálně své zkušenosti předává studentům na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a působí i v zahraničí, konkrétně v Egyptě, kde připravuje mladé tanečníky. Právě schopnost vidět v lidech potenciál a rozvíjet ho – někdy i tam, kde by ho jiní nehledali – z něj dělá výjimečného mentora. Jak řekl loni v rozhovoru pro web Opera PLUS: „Bez lásky se baletní hvězdou nestanete.“ Tato myšlenka se prolíná celou jeho kariérou a možná proto zůstává Igor Vejsada inspirací dodnes – ať už v Ostravě, nebo kdekoliv ve světě, kam ho jeho cesta zavedla a zavede. Helena Havranová (časopis NDM).