ČLÁNEK Z KATEGORIE AKTUALITY

 

Patřila k umělkyním, které dokázaly upoutat pozornost diváka ještě předtím, než se daly do pohybu. Vlasta Pavelcová měla nepřehlédnutelnou jevištní energii, noblesu a schopnost propůjčit baletním postavám silný vnitřní život. Během třiceti let strávených na ostravské scéně se stala jednou z nejvýznamnějších osobností zdejšího baletu a nezapomenutelnou představitelkou lyrických, dramatických i tragických hrdinek. Jako sólistka baletního souboru působila v Ostravě v letech 1950–1976.

Narodila se 14. srpna 1931 v Ostravě-Vítkovicích. K tanci ji to přitahovalo odmalička. Sama později s nadsázkou vzpomínala, že byla velmi živým dítětem a snad tančila už v matčině břiše. Její skutečná cesta k baletu však začala až v patnácti letech, kdy si u rodičů prosadila návštěvu baletního studia Emericha Gabzdyla. Tanec ji okamžitě uchvátil a o rok později se rozhodla, že se mu chce věnovat profesionálně. Po krátkém školení a zkouškách v Praze nastoupila roku 1946 jako elévka do Státního divadla Ostrava. Jejím prvním učitelem, rádcem, choreografem i důležitým životním průvodcem se stal právě Emerich Gabzdyl, tehdejší šéf ostravského baletu.

Gabzdyl brzy rozpoznal její mimořádný talent. Již v devatenácti letech jí svěřil jednu z nejnáročnějších rolí klasického repertoáru – Odettu v Labutím jezeře. Její doménou byly především postavy, v nichž se ženská křehkost spojovala s tragikou, vášní a osudovostí. Mimořádná byla také její schopnost udržet divákovu pozornost i ve chvíli, kdy na jevišti zdánlivě nic nedělala. Díky své půvabné tváři a „noblesně tragickému“ výrazu se stávala ideální představitelkou dramatických hrdinek.

 

Její repertoár byl mimořádně rozsáhlý. Tančila Odettu a Odilii v Labutím jezeře, Svanildu v Coppélii, Vládkyně Měděné hory v Kamenném kvítku, Dívku v Podivuhodném mandarínovi či Julii v Romeovi a Julii. Vytvořila také Desdemonu v Othellovi, Zaremu v Bachčisarajské fontáně a titulní postavy ve Viktorce a Maryčce Magdónové.

Významné místo v její kariéře zaujímala role Sulamit v Legendě o Josefovi Richarda Strausse. Za její ztvárnění byla roku 1959 oceněna na Světovém festivalu mládeže ve Vídni. Ve stejném roce obdržela státní vyznamenání Za vynikající práci a roku 1972 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Nejvyššího profesního uznání se jí dostalo v roce 2002, kdy převzala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru baletu a pantomimy.

Vlasta Pavelcová spojila celou svou uměleckou dráhu s rodnou Ostravou. Ostravskému baletu věnovala své mládí, tvůrčí síly i nejvýznamnější role. Když byla později dotázána, zda by si znovu vybrala stejnou cestu, její odpověď byla jednoznačná. Povolání baletky označila za velikou řeholi, ale zároveň za něco nádherného.

„Kdybych se mohla narodit podruhé, chtěla bych být znovu tím, čím jsem byla – tanečnicí v Ostravě.“

Čest její památce.