DETAIL PŘEDSTAVENÍ

Když byl Antonín Střížek (narozen 22. května 1959 v severočeském Rumburku) vybrán k účasti na výstavě Rozbité zrcadlo (Der zebrochene Spiegel), která se uskutečnila roku 1993 ve výjimečně prestižních prostorách Deichtorhallen v Hamburku a ve vídeňské Kunsthalle, bylo to zjevné potvrzení skvělého postavení tohoto českého malíře na mezinárodní scéně.

Střížek se na ni propracoval aktivní účastí na domácích akcích 80. let, jimiž se formovala a prezentovala nastupující postmoderní generace. Malíř si tehdy ustálil svůj koncept malby a ve šťastném okamžiku vzedmutí malířské vlny revokoval ikonografické možnosti jejích ustálených druhů, jakými jsou zátiší, krajina a figurální kompozice. Současně zaujal také způsob, jakým byly obrazy namalovány. Byla to, a stále je, hutná čistá malba, s hapticky přitažlivou koloristickou radostí, která plně využívá možnosti a škálu olejové techniky. Upřímnost tohoto malířova přístupu si dokázala osahat stejnou měrou meze téměř naivního, v dobrém smyslu slova, nadšení pro obraz jako takový, až po rafinovanou intelektuální obratnost, se kterou své kompozice maluje. Jako by znovu objevoval přirozenost jednoduchého, zřetelného a čistého. Vznikl z toho zcela transparentní a originální vizuální jazyk, který Střížek používá dodnes.