ČLÁNEK Z KATEGORIE MUZIKÁL

 

Vím, že na vysněnou Cenu Thálie jste byla nominována už několikrát. Nakonec se to podařilo a získala jste ji za ztvárnění Reno Sweeney v muzikálu Děj se co děj Colea Portera. Co toto ocenění pro vás znamená a jak se cítíte právě v této postavě?
Potěšily mě všechny dosavadní nominace, zvlášť také proto, že byly za role v různých žánrech. A právě ta různorodost mě na této profesi moc baví a naplňuje. A že mě za ně ještě ocení odborná porota, je moc hezký pocit. Zkrátka příjemné ohodnocení vaší práce. Nejvíc mě ale hřeje to, že mě tak nádherné role vůbec potkávají. To je největší štěstí. Reno Sweeney je velmi náročná postava. Všechny tři složky, které tvoří muzikál (herectví, zpěv a pohyb), jsou tady v rovnováze. Zpočátku zkoušení jsem se v této roli necítila vůbec komfortně a to, že jsem tento pocit v sobě zlomila, považuji za největší výhru, za kterou moc děkuji také svým báječným kolegům.

Na jevišti v Národním divadle moravskoslezském jste se objevila poprvé v roce 2003, stálé angažmá jste získala o čtyři roky později. Jste sólistkou souboru opereta/muzikál. Máte raději postavy z klasických operet, anebo v modernějších muzikálech?
Poslední dobou to jsou spíše muzikálové tituly, které mě více ovlivňují a lákají. A operetní představení jsou spíše takovými „třešinkami“, kterých není mnoho, ale přesto jsem šťastná, že stále na repertoáru jsou, a vždycky se na ně moc těším. Na jaře nás – po delší době – jedna opereta čeká. Bude to opereta Madame Favart.

Které dosavadní role měly zásadní vliv na vaši tvůrčí kariéru, jež se velmi slibně rozvíjí?
Myslím si, že každá role vás někam zavede, posune dál a nějakým způsobem ovlivní. Mám to štěstí, že na „svých postavách“ mohu růst, a to doslova, protože jsem v NDM v podstatě od dětství. Zásadním zlomem pro mě asi byla úloha Fanny Briceové v muzikálu Funny Girl. Tam jsem vlastně poprvé mohla zažít to, jak moje postava vyroste, stihne se zamilovat, vdát, porodit, být šťastná, slavná, smutná, zlomená, rozvést se…, a to všechno za dvě a půl hoďky. A ještě k tomu všemu musím být celou dobu vtipná. To byla jízda a zkušenost.

Jak vzpomínáte na svou pedagožku, paní profesorku Elišku Pappovou, u níž jste studovala na Janáčkově konzervatoři v Ostravě?
Moje paní profesorka je ten nejúžasnější člověk, kterého jsem si na své divadelní cestě mohla kdy přát a potkat. Díky její technice jsem se naučila co možná nejpřirozeněji přecházet mezi jednotlivými žánry a stát se tak svou vlastní paní nad svým hlasem. Pouto, které za ta léta na Janáčkově konzervatoři a Fakultě umění Ostravské univerzity, ale i poté mezi námi vzniklo, není jen pracovní, ale také lidské, čehož si nesmírně cením.

Co vás přitahuje na vaší profesi, kde můžete uplatnit zpěv, mluvené slovo, ale také tanec?
Právě vzájemné propojení všech tří výše zmíněných složek a touha po tom, aby to vypadalo, jako že to vlastně nic není… A to je ono kouzlo, které je ovšem poměrně náročné, ale nesmírně přitažlivé.

 

Jako muzikálová či operetní herečka a pěvkyně jste na jevišti ztvárnila už řadu postav. Existuje taková, kterou byste chtěla prožít i ve svém civilním životě? Pokud ano, kterou?
Tohle by mě asi úplně nelákalo. Baví mě mé postavy hrát, žít je na jevišti. Jakmile ale sundám kostým, chci být sama sebou a žít si svůj život, protože je, myslím, moc fajn.

Pocházíte z Čeladné. Máte raději přírodu, venkov, anebo vás to táhne spíše do nějakého velkoměsta?
Je dobré mít možnost volby, takže když je toho v divadle moc, zdržuji se více ve městě, a když je chvíli klidnější období, hned vyrazím za rodinou a do přírody. Je skvělé, že je to z Ostravy takový kousek.

Pro svůj soukromý život byste, anebo už jste si zvolila partnera spíše z umělecké branže, či by to měl být úplně někdo jiný?
Nikdy jsem neuvažovala nad tím, jestli by měl být můj partner z oboru, či nikoli. Zkrátka když to má přijít, tak to přijde. A ono to přišlo a věnuje se úplně stejné profesi jako já, jen v jiném městě, konkrétně v Brně. V našem divadle ale poměrně často hostuje, což je super nejen pro diváky.

 

Považujete ostravské angažmá za svůj dosavadní vrchol, nebo přemýšlíte, že byste šla někam dál – do Prahy, případně do zahraničí?
V NDM dostávám nádherné příležitosti, mám to tady moc ráda. Zkrátka jsem tady doma a líbí se mi, že jsem součástí souboru, který jde každou inscenací nahoru. To je pro mě zásadní věc. Jestli to ale bude napořád, zatím opravdu netuším. Jsou věci, které úplně nenaplánujete, a stačí maličkost, a vše může být jinak. Jen si přeji dělat dále kvalitní divadlo s příjemnými a talentovanými lidmi.

Máte nějaké hobby, o které byste se chtěla podělit s našimi čtenáři?
Vlastně moje práce je moje hobby, které si žádá většinu času. Jinak mám ale ráda spoustu dalších věcí. Z čeho mám vždycky dobrýpocit, je, když přijdu domů a je krásně uklizeno. Ráda tedy uklízím a téměř každý den peru. To je trošku moje úchylka. Taky pravidelně sleduji tenis a biatlon a moc ráda nakupuji...

 

Kde nejlépe relaxujete po náročné premiéře?
V podstatě kdekoli, na místě ani tak nezáleží. Důležité je, že mohu konečně po náročném zkoušení vypnout, nikam nepospíchat, odpoutat se od každodenních povinností a můžu opravdu dělat jen to, na co mám zrovna náladu. Tyhle chvíle pohody, kdy nikam nemusím pospíchat, mě velmi dobíjejí.

 

Co vás nejvíce v běžném životě oslovuje?
Všeobecně mám ráda slušnost, ohleduplnost a poctivost. Ta se, myslím, nikdy neomrzí.