KARLA DIVÁKOVÁ - ŽIVOTOPIS

(15. 5. 1939 Ostrava – 21. 11. 2024 Ostrava)
členka operního sboru 15. 8. 1960; sólistka operety 17. 8. 1964 – 30. 9. 2000

 

Od dětství ráda zpívala a milovala operu, na kterou často a ráda chodila do divadla (její sestřenicí byla slavná sólistka ostravské opery Zdeňka Diváková). Tatínek však její uměleckou kariéru nepodporoval, proto vystudovala střední ekonomickou školu, kterou úspěšně zakončila maturitou v roce 1958. Poté dva roky pracovala v obchodním domě Ostravica jako osobní referentka, ale divadlo ji stále přitahovalo, navštěvovala ho téměř každý den a soukromě se učila i zpěvu. V roce 1960 úspěšně složila konkurz do sboru opery Státního divadla v Ostravě do skupiny 2. sopránů. Vzpomínala, že jejím prvním představením, byl Smetanův Dalibor. Po čtyřech letech vypsal soubor operety konkurz, díky kterému se stala jeho sólistkou. Vladislav Hamšík, tehdejší ředitel a režisér, jí tehdy řekl: „Proč už jste se nepřihlásila dávno, vy jste přímo ideální typ!“

Ještě těsně před počátkem svého oficiálního angažmá v operetě, které se datuje od 17. srpna 1964, zaskočila dvakrát roli Diany v Offenbachově operetě Orfeus v podsvětí (1960) a v zápětí byla doobsazena i do titulní role v operetě Lysistrata (1964). Její první velkou rolí byla Denisa v Mam‘zelle Nitouche (1964). Zkušenosti tehdy mohla čerpat od dnes již legendárních osobností ostravské operety: v souboru působili Liběna Astrová, Vlasta Tolarová, Zdeňka Poláčková, Josef Kobr, Kosťa Holubář a mnoho dalších.

„Nikdo se nás neptal, jakou máme průpravu, vyžadoval se výsledek. A to bylo správné.“
 

Díky svému příjemnému hlasu, ženskému půvabu, hereckému i pěveckému talentu, ale i mimořádné píli se brzy stala hvězdou ostravské operety. A následovalo mnoho krásných rolí. Excelovala v klasických operetách jako Rose Marie (1965), Helena v Polské krvi (1965, 1974), Iduna v Ohňostroji (1966, 1986), Hraběnka Marica (1966), Serafinka v Perlách panny Serafinky (1966), Líza v Zemi úsměvů (1968) nebo Rosalinda v Netopýrovi (1975). Výborná byla i v muzikálech, kde ztvárnila třeba Lízu Doolittlovou v My Fair Lady (1967), Magnolii v Lodi komediantů (1972), Minnie v Hello, Dolly (1971), Lilli Vanessi v muzikálu Kiss Me, Kate uváděném tehdy pod názvem Zkrocení zlé ženy (1974) nebo Eulálii Čubíkovou ve Zvonokosech (1984).

 „Když někdo dělá divadlo s láskou, nemůže jej z jeviště nikdo dostat.“

Postupem času se s úspěchem přehrála do charakterního oboru zralých žen a skvělá byla také v komediálních polohách. Zmiňme ještě alespoň Anhiltu v Čardášové princezně (1989, 1998), Palmiru v Plesu v opeře (1998), Paní Higginsovou v My Fair Lady (1990, 2002), Sladkou Sue v muzikálu Sugar (Někdo to rád horké) (1993), titulní roli v Paní Marjánce, matce pluku (1990) nebo Dolly Leviovou v muzikálu Hello, Dolly! (1992). Kromě jeviště ovšem pracovala v 90. letech několik let i v zákulisí, a to jako tajemnice souboru operety. Ze stálého angažmá odešla roku 2000, ale i potom ji diváci měli možnost vidět v několika nezapomenutelných rolích, třeba (opět) jako Eulálii Čubíkovou ve Zvonokosech (2006). Své divadelní působení v našem divadle zakončila postavou Matky představené v Mamzelle Nitouche (2010).