ČLÁNEK Z KATEGORIE BALET

 

V první části večera představíme českému divákovi poprvé dílo španělského choreografa Juanja Arquése, který se věnuje nejen tanci, ale také divadlu obecně, filmu, módě a performancím. Choreografie Následky (Consequence) je inspirována nekonečným vývojem vztahu mezi přírodou a člověkem a vlivy moderních technologií.

Choreografie se skládá se tří částí. Úvodní část vyjadřuje sílu přírody a přírodních katastrof. Hudba japonského hudebního skladatele Rjúičiho Sakamota působí jako drsná krajina... Znějící smyčcové nástroje s narušeným a organickým zvukem připomínají zvuk tektonického pohybu na dně moří.
Prostřední část je zaměřená na člověka. Prostřednictvím jediného duetu muže a ženy je zde vyjádřena naděje a nezdolná síla lidí pokračovat ve svých životech i po osobních tragédiích – ztrátě svých blízkých, svých domů a živobytí – a znovu najít klid a rovnováhu. Žena je svým partnerem ochraňována, skoro až „unášena“ za harmonického doprovodu smyčcového kvarteta na hudbu oscarového skladatele Jóhanna Jóhannssona.
V poslední části choreografie vidíme velmi přesné pohyby – mechanické, rytmické a opakující se. Choreografická struktura a frázování jsou téměř geometrické a jsou spojeny s jemnými elektronickými zvuky počítačů a klávesnic minimalistické hudby Alvy Nota a Rjúičiho Sakamota. Právě tady se objevují odkazy na technologie, jako jsou například jaderné elektrárny a genetické modifikace (DNA technologie) – a vše směřuje do bodu, kdy se věci mohou vymknout naší kontrole. Strach člověka z nekontrolovatelného destruktivního potenciálu technologií je však skrytý pod pláštěm nadějí, jež vkládáme do výhod, které nám technologie přinášejí.

 

Druhá choreografie večera – Rossiniho karty – je podřízena především hudbě slavného italského skladatele Gioacchina Rossiniho, který si mimo jiné potrpěl na skvělé jídlo a byl výtečným kuchařem. Mauro Bigonzetti před divákem rozvíjí kaleidoskop jednotlivých scén, sled paralelních obrazů života spojených s příslušnými kartami, vykládanými za sebou jakoby bez vzájemné návaznosti.

Nicméně právě toto zdánlivě prosté řazení scén mu umožňuje evokovat fascinující zvraty nálad a emocí, od dramatických ke komickým, a nečekaně propojovat obsahy a významy oscilující mezi erotikou, marností a ironií. Tento princip důsledně vyvozený z podob Rossiniho skladeb tak ve výsledku vytváří silné dramatické napětí.

Prostě velkolepá taneční hostina s nádhernou hudbou! A k tomu překvapení v podobě oblíbeného receptu slavného gurmána Rossiniho – makaróny à la Rossini!