JO STRØMGREN O BALETU MAHLEROVY VZPOMÍNKY
BALET / 12.4.2021
„Slavní skladatelé byli lidé jako my,“ uvedl choreograf k baletu MAHLEROVY VZPOMÍNKY pro server Taneční aktuality. Rozhovor především o spolupráci s ostravským souborem a také o Mahlerovu odkazu.
 
V jednom z vašich dávnějších rozhovorů jste řekl, že rád dáváte věci do nových souvislostí a hledáte pro ně neobvyklý rámec či úhel pohledu. Našel jste nový kontext také pro osobnost Mahlera, velikána klasické hudby?
Ano. Ale předně, když začínáte spolupracovat se soubory a institucemi, a zvláště těmi, které mají v názvu slovo „národní“ nebo „opera“, je to provázeno určitými konvencemi, očekávají se od vás určité formy a styly. Ze začátku své kariéry jsem se snažil tyto formy studovat, ale postupem času jsem zjistil, že není mým cílem naplnit něčí očekávání. Chci najít nový přístup, styl a koncept. Každé představení zároveň nastolí nový úkol a problém. A často je těžké tento úkol definovat ještě před začátkem projektu, protože postupně poznáváte nové lidi a soubory s jejich vlastními pravidly.
Takže se můj přístup vyvíjí. Někdo si možná myslí, že přicházím nepřipravený. Ale když jsem začínal, byl jsem vždycky perfektně připravený a byla to nuda (smích). Proto se teď snažím pracovat spíše intuitivně. Je to o hledání výzev a posouvání sebe sama pokaždé novým směrem. Což může být samozřejmě riskantní, protože si nikdy nemůžu být jistý výsledkem, ale už jsem se naučil to přijmout. A po čase opět zjišťuji, že je to nejlepší způsob, jak vytvořit něco originálního a nového.
Mým důležitým úkolem tady v Ostravě je najít určitý jevištní koncept. Mahlerova hudba se zase tak často pro tanec nepoužívá, nemá tak výrazný rytmus a je pomalejší, na rozdíl třeba od hudby Čajkovského. Mahler je ale velmi současný, má romantickou rovinu a jeho hudbu můžeme popsat téměř jako ambientní. Chtěl bych tedy vytvořit ambientní taneční představení na Mahlerovu hudbu a zachytit, jak jsou jeho díla jakoby zasněná a také intuitivní. Zajímá mne, jak to ztvárnit ve vizuální rovině, a s tím pro mne přicházejí mnohé výzvy.
Zároveň cítím, že co se týče reflexe děl jiných umělců, panuje obecně velký respekt. Já se ale nesnažím vytvořit dokument ani analyzovat Mahlerovu hudbu, spoléhám se na to, jak o tom přemýšlím, co cítím a co znám. Nemusím chodit do knihovny a dělat hloubkový výzkum.